Východiska: Kardiovaskulární onemocnění představují nejčastější neonkologickou příčinu úmrtí u pacientů po radioterapii (RT) v oblasti hrudníku. Onemocnění srdce indukované zářením (radiation-induced heart disease – RIHD) se může manifestovat mnoha heterogenními klinickými jednotkami. Vliv RT na převodní systém srdeční však začíná být více diskutován až v poslední době. Arytmogenní toxicita, tj. převodní poruchy a arytmie, tvoří významnou část spektra nežádoucích účinků na srdci. Převodní systém srdeční není jako rizikový (kritický) orgán (organ at risk – OaR) rutinně sledován. Jeho specifická histologická povaha a funkce naznačují jeho odlišnou citlivost a odpověď na záření. Srdce je vysoce heterogenní orgán a obvykle sledovaná dávka na celé srdce není tak výstižná v charakterizování rizika zvýšené arytmogenní toxicity RT. Srdeční substruktury (vč. převodního systému) se jeví jako další OaR, u kterých je nutné sledovat dávkovou distribuci. Materiál a metody: Pro systematický výběr studií jsme využili databázi PubMed s klíčovými slovy odvozenými z analýzy existující literatury. Vyhledávání bylo omezeno na publikace v anglickém jazyce. Kritéria výběru zahrnovala relevantnost k tématu a kvalitu metodologie. Cíl: V článku shrnujeme vliv RT na převodní systém srdeční. Závěr: Kardiotoxicita jako nežádoucí účinek RT významně ovlivňuje morbiditu a mortalitu. Srdce je heterogenní, co se týče radiosenzitivity. Určité srdeční subregiony v dávkové distribuci vykazují vyšší korelaci s horším celkovým přežitím než rutinně sledované dávky na srdce jako celek, a od nich odvozené parametry (objem ozářený dávkou 5, resp. 30 Gy – V5, V30). Jako nejradiosenzitivnější subregiony se jeví oblasti srdeční baze, tj. i oblast začátku převodního systému. Vyšší dávky na převodní systém, zejména sinoatriální (SA) uzel, jsou asociovány s vyšší incidencí širokého spektra arytmií a s horším celkovým přežitím. Dávkové limity (střední dávka Dmean a maximální dávka Dmax) na převodní systém nicméně nebyly doposud stanoveny. Existují dozimetrické studie stanovující hraniční dávky na SA uzel, při jejichž překročení signifikantně roste mortalita a výskyt arytmií.
Background: Cardiovascular diseases represent the most common non-oncologic cause of death in patients following radiotherapy (RT) in the thoracic region. Radiation-induced heart disease (RIHD) can manifest as various heterogeneous clinical entities. However, the influence of RT on the cardiac conduction system has only recently gained more attention. Arrhythmogenic toxicity, i.e., conduction disorders and arrhythmias, constitutes a significant part of these adverse effects. The cardiac conduction system is not routinely monitored as an organ at risk (OaR). Its specific histological nature and function suggest different sensitivity and response to radiation. The heart is a highly heterogeneous organ, and the routinely monitored dose to the whole heart may not adequately characterize the risk of increased arrhythmogenic toxicity from RT. Cardiac structures, including the conduction system, appear to be additional OaRs for which dose distribution should be monitored. Material and methods: For the systematic selection of studies, we utilized the PubMed database with keywords derived from the analysis of existing literature. The search was limited to English-language publications, and the selection criteria included relevance to the topic and the quality of methodology. Purpose: This article summarizes the impact of RT on the cardiac conduction system. Conclusion: Radiotherapy-induced cardiotoxicity significantly affects morbidity and mortality. The heart exhibits heterogeneity in terms of radiosensitivity. Certain cardiac subregions in the dose distribution show a higher correlation with poorer overall survival than routinely monitored doses to the whole heart and derived parameters (the volumes irradiated with the doses of 5 or 30 Gy – V5 or V30, respectively). The most radiosensitive subregions appear to be the base of the heart, including the beginning of the conduction system. Higher doses to the conduction system, especially the sinoatrial (SA) node, are associated with a higher incidence of a wide range of arrhythmias and poorer overall survival. However, dose limits (Dmean and Dmax) for the conduction system have not yet been established. Dosimetric studies have identified cutoff doses to the SA node, exceeding which there is a significant increase in mortality and the occurrence of arrhythmias.
- MeSH
- dávka záření MeSH
- kardiotoxicita klasifikace patofyziologie MeSH
- lidé MeSH
- převodní systém srdeční * anatomie a histologie patofyziologie účinky záření MeSH
- radioterapie * metody škodlivé účinky MeSH
- rizikové faktory kardiovaskulárních chorob MeSH
- srdce anatomie a histologie patofyziologie účinky záření MeSH
- srdeční arytmie etiologie patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Primární kostní lymfom je vzácná a překvapivá diagnóza. Představujeme případ 37leté ženy s difuzním velkobuněčným B-lymfomem (DLBCL) křížové kosti doplněný o snímky ze zobrazovacích metod a bioptický nález. Několik let před hospitalizací pacientku postihovaly spontánní fraktury a povšechné bolesti, zejména beder. Na základě toho bylo provedeno biochemické vyšetření krve, krevní obraz, třífázová scintigrafie skeletu pomocí 99mTc-HDP SPECT/CT, CT a MRI pánve. Biopsie z kosti křížové byla zpracována metodou formalinové fixace a zalití do parafínového bloku (FFPE), řezy byly obarveny pomocí standardních a imunohistochemických metod. Ke stagingu lymfomu bylo provedeno 18F-FDG PET/CT vyšetření. V 1. a 2. fázi třífázové kostní scintigrafie nebyla pozorována odchylka v krevní cirkulaci či tkáňové perfuzi. Avšak v kostní fázi SPECT/low dose CT byl pozorován defekt akumulace s lemem akumulace zvýšené, odpovídající ložisku osteolýzy s lemem zvýšené kostní přestavby. Histopatologicky byla stanovena diagnóza DLBLC, germinal center B-cell like (GCB-like) subtyp. Třífázová scintigrafie skeletu výrazně přispěla k odhalení primárního DLBCL v poměrně neobvyklé lokalizaci. Časné odhalení DLBCL a následná kombinovaná léčba vedla ke stabilizaci onemocnění.
Primary bone lymphoma is a very rare and surprising diagnosis. We present a case of 37years old woman with primary sacral diffuse large B-cell lymphoma (DLBCL), supplemented with images from imaging studies and histopathological report. Patient suffered from spontaneous fractures and pain for several years prior to the last hospitalisation. She underwent analysis of biochemical profile and blood count, a three-phase bone scintigraphy, pelvic CT and MRI. Biopsy from sacral bone was processed as formalin-fixed paraffin-embeded blocs (FFPE), sections were stained by standard and immunohistochemical methods. 18F-FDG PET/CT scan was performed for lymphoma staging. Three-phase bone scintigraphy did not show abnormity in blood circulation or tissue perfusion in the course of the first and second phase. However, in the delayed phase, we observed an accumulation defect with rim of higher radiotracer accumulation on SPECT/low dose CT corresponding to osteolytic focus with rim of increased bone remodelling. Histopathological examination led to diagnosis of DLBCL, germinal center B-cell like (GBC-like) subtype. A three-phase bone scintigraphy significantly helped to disclose DLBCL in atypical location. Early diagnosis of DLBCL was followed by appropriate treatment, which resulted in stabilization of disease.
- Klíčová slova
- třífázová scintigrafie skeletu,
- MeSH
- diagnostické zobrazování metody MeSH
- difúzní velkobuněčný B-lymfom * diagnostické zobrazování diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- křížová kost diagnostické zobrazování patologie MeSH
- lidé MeSH
- radioisotopová scintigrafie metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Východiska: Vliv ionizujícího záření indikovaného k léčbě zhoubných nádorů na imunitní systém zůstával dlouho stranou hlavního zájmu. Problematika v současnosti nabývá na významu, zejména v souvislosti s rozvojem a dostupností imunoterapeutické léčby. Radioterapie je v léčbě nádorových onemocnění schopna ovlivnit imunogenicitu nádoru zvýšením exprese některých antigenů specifických pro nádor. Tyto antigeny mohou být zpracovány imunitním systémem a stimulovat naivní lymfocyty k přeměně na tumor specifické lymfocyty. Lymfocytární populace je zároveň mimořádně citlivá na nízké dávky ionizujícího záření a radioterapie často indukuje těžkou lymfopenii. Závažná lymfopenie je negativním prognostickým faktorem řady nádorových onemocnění a negativně ovlivňuje i účinnost následné imunoterapeutické léčby. Cíl: V článku shrnujeme možné ovlivnění imunitního systému radioterapií s důrazem na ovlivnění cirkulujících imunitních buněk zářením a důsledky tohoto ovlivnění pro vývoj nádorového onemocnění. Závěr: Lymfopenie je významným faktorem ovlivňujícím výsledky onkologické léčby a její výskyt je při radioterapii častý. Strategie redukující riziko lymfopenie spočívají v akceleraci léčebných režimů, redukci cílových objemů, zkracování beam-on time ozařovačů, v optimalizaci radioterapie na nové kritické orgány, použití částicové radioterapie a v dalších postupech redukujících integrální dávku záření.
Background: The effect of ionizing radiation on the immune system during the treatment of malignant tumors has long remained a point of great interest. This issue is currently gaining importance, especially in connection with the advancing development and availability of immunotherapeutic treatment. During cancer treatment, radiotherapy has the ability to influence the immunogenicity of the tumor by increasing the expression of certain tumor-specific antigens. These antigens can be processed by the immune system, stimulating the transformation of na?ve lymphocytes into tumor-specific lymphocytes. However, at the same time, the lymphocyte population is extremely sensitive to even low doses of ionizing radiation, and radiotherapy often induces severe lymphopenia. Severe lymphopenia is a negative prognostic factor for numerous cancer diagnoses and negatively impacts the effectiveness of immunotherapeutic treatment. Aim: In this article, we summarize the possible influence of radiotherapy on the immune system, with a particular emphasis on the impact of radiation on circulating immune cells and the subsequent consequences of this influence on the development of cancer. Conclusion: Lymphopenia is an important factor influencing the results of oncological treatment, with a common occurrence during radiotherapy. Strategies to reduce the risk of lymphopenia consist of accelerating treatment regimens, reducing target volumes, shortening the beam-on time of irradiators, optimizing radiotherapy for new critical organs, using particle radiotherapy, and other procedures that reduce the integral dose of radiation.
- Klíčová slova
- protinádorová imunitní reakce,
- MeSH
- lidé MeSH
- lymfopenie * etiologie MeSH
- radioterapie škodlivé účinky MeSH
- tolerance záření MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Primární synchronně zjištěný bilaterální karcinom prsu (PSBBC) je relativně vzácná klinická entita. Adjuvantní radioterapie je standardní součástí léčby nepokročilého nádoru prsu. Přestože je tato léčba nenahraditelná, je zatížena nežádoucími účinky, které u části pacientek mohou vést k neakceptovatelnému zvýšení kardiovaskulárního rizika a rizika rozvoje sekundární malignity. Kardiovaskulární komplikace prokazatelně snižují přežití pacientek s karcinomem prsu, a proto je nutná snaha o co největší redukci dávek na srdce a srdeční struktury. Protonová radioterapie, díky svým dozimetrickým výhodám, přináší možnost snížení dávky na rizikové orgány a současně umožňuje zachovat optimální pokrytí cílového objemu. Tato výhoda stoupá se zvětšujícím se rozsahem a rostoucí náročností cílového objemu, mezi které synchronně zjištěný bilaterální karcinom prsu jednoznačně patří.
Primary synchronously detected bilateral breast cancer (PSBBC) is a relatively rare clinical entity. The adjuvant radiotherapy is a standard part of non-metastatic breast cancer treatment. Despite the fact that this treatment is irreplaceable, it bears the burden of side effects, which may lead to an unacceptable increase of cardiovascular risk and risk of developing secondary malignancy in some patients. Cardiovascular complications have been shown to reduce the survival in breast cancer patients, and therefore efforts should be made to reduce the dose to the heart and cardiac structure as much as possible. Due to its dosimetric advantages, proton radiotherapy offers the possibility to reduce dose to organs at risk while maintaining optimal target volume coverage. This advantage grows with increasing extent and severity of the target volume, among which the synchronously detected bilateral breast cancer clearly belongs. We retrospectively attempted to evaluate the feasibility and safety of using proton radiotherapy in the treatment strategy of synchronously detected bilateral breast cancer.
Léčebná strategie u nádorů jícnu se kontinuálně vyvíjí a radioterapie v ní má nezastupitelné místo. Rostoucí dostupnost protonové radioterapie přináší aktuální otázku, jaký je její reálný benefit. Řada okolností - více indikačních oblastí, nejednotné dávkování, málo ověřený benefit dávkové eskalace a nejednotné určování cílových objemů - odpověď zásadně komplikuje. Dozimetrie protonové radioterapie má ve srovnání s konvenční fotonovou radioterapií výhody jednoznačné a přesvědčivé. Otázka manifestace dozimetrických výhod v klinice byla zatím řešena převážně na malých retrospektivně hodnocených souborech. U trimodální terapie (chemoradioterapie + chirurgický výkon) bylo nutné vytvořit speciální nástroje hodnocení (TTB - total toxicity burden a POC - perioperative complications). V terénu značně nehomogenních souborů a velké dávkové variability se u protonové radioterapie ve srovnání s konvenční radioterapií daří prokazovat snížení toxicity. Formou randomizované studie byl benefit protonové radioterapie prokázán pouze jednou, a to v kontextu trimodální terapie. Benefit také spočívá v signifikantním snížení toxicity. Další randomizované studie probíhají. Otázka se dále komplikuje rozšiřováním technik scanningu, zatímco dosavadní výsledky vycházejí z technik scatteringových. Současné užití protonové radioterapie u nádorů jícnu je zatím podloženo evidencí nižší toxicity. Evidence dalších výhod protonové radioterapie je na úrovni klinického výzkumu a to za situace, kdy na stejné úrovni výzkumu jsou základní zásady radioterapie per se, zejm. dávková eskalace.
The treatment strategy for esophageal cancer evolves continuously, with radiotherapy having an irreplaceable position. The growing availability of proton beam therapy raises the timely question of its real benefit. The answer is substantially complicated by a number of circumstances - multiple areas of indication for use, inconsistent dosage strategies, little evidence of dose escalation benefit, and nonuniform determination of target volumes. The dosimetric advantages of proton beam therapy over conventional photon radiotherapy are clear and convincing. To date, the issue of demonstrating dosimetric advantages in the clinical practice has largely been addressed in small, retrospectively analyzed cohorts. For trimodal therapy (chemoradiotherapy + surgery), it was necessary to create special evaluation tools (TTB - total toxicity burden and POC - perioperative complications). In the setting of greatly inhomogeneous cohorts and large dose variability, it has been possible to demonstrate a reduction in toxicity with proton beam therapy compared to conventional radiotherapy. In the form of a randomized trial, the benefit of proton beam therapy has been demonstrated only once, and it was in the context of trimodal therapy. Here, the benefit also consisted in a significant reduction in toxicity. Additional randomized trials are being conducted. The issue is further complicated by expanding scanning techniques, whereas the results so far have been based on scattering techniques. The current use of proton beam therapy in esophageal cancer has so far provided evidence of lower toxicity. The evidence of other benefits of proton beam therapy is at the level of clinical research, with the basic principles of radiotherapy per se, particularly dose escalation, being at the same level of research.
Meningiomy patří k častým nádorovým onemocněním mozku a míchy. V léčbě se používají invazivní (neurochirurgické) a neinvazivní (radioterapeutické) metody. Radioterapie se provádí stereotakticky nebo nestereotakticky, fotonovým nebo korpuskulárním zářením (protony, případně ionty uhlíku). Protonová terapie využívá fyzikálních vlastností protonů k šetření necílových tkání mozku.
Meningiomas are among the most common tumors of the brain and spinal cord. Invasive (neurosurgical) and non-invasive (radiotherapy) methods are used in the treatment. Radiotherapy can be delivered by stereotactic or non-stereotactic methods, with photons or particles (protons or carbon ions). Proton therapy uses the physical properties of protons to spare non-target brain tissues.
- MeSH
- frakcionace dávky záření MeSH
- lidé MeSH
- meningeom * radioterapie MeSH
- protonová terapie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Radioterapie je základní léčebnou modalitou v terapii jak časného stadia, tak lokálně pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC), může však být velice technicky náročným procesem díky blízkosti kritických orgánů. Použití protonové terapie otevírá možnosti využití fyzikální výhody charakteristického Braggova peaku, který umožňuje navýšit dávku do cílového objemu při významnějším šetření normální okolní tkáně a tím v konečném důsledku i zvýšení lokální kontroly a celkového přežití při zachování kvality života redukcí toxicity související s léčbou.
Radiation therapy is an essential component of treatment for early stages and also for locally advanced non-small cell lung cancer (NSCLC), but can be technically challenging because of the proximity of lung tumors to nearby critical organs. Using proton therapy offers the potential for further advantages because of the unique depth-dose characteristics of the particles (Bragg peak), which can allow higher dose escalation to tumors with greater sparing of normal tissues, with the ultimate goal of improving local tumor control and survival while preserving quality of life by reducing treatment-related toxicity.
Cíl práce: Cílem práce je analýza 6letého přežití bez biochemického relapsu (bDFS) a profilu pozdní toxicity u nemocných s karcinomem prostaty léčených ultrahypofrakcionovanou protonovou radioterapií.
Objective: The aim of the paper is an analysis of the six-year biochemical disease-free survival (bDFS) rate and of the late toxicity profile in patients with prostate cancer treated with ultra-hypofractionated proton radiotherapy. Material and methods: Between March 2013 and February 2016, a total of 275 patients were treated with ultra-hypofractionated proton radiotherapy (36.25 GyE/5 fractions). The median follow-up time is 69 months. There were 118 (42.9%) patients with low and 157 (57.1%) patients with intermediate-risk prostate cancer. Fifty (18.2%) patients received neoadjuvant hormone therapy, while none had adjuvant hormone therapy. Results: The estimated six-year bDFS rate was 97.1% (SD 1.7%) and 89.9% (SD 3.0%) for low- and intermediate-risk prostate cancer, respectively. Cumulative late toxicity (CTCAE-v.4) grade ≥ 2 was found for gastrointestinal toxicity (GI) in 17 (6.2%) patients and for genitourinary toxicity (GU) in 11 (4.0%) patients. The estimated cumulative GI toxicity grade ≥ 2 at six years was 6.3% GI and 4.1% for GU toxicity. PSA relapse was observed in 16 (5.8%) patients. During the course of follow-up, 14 (5.1%) patients died. Conclusion: Ultra-hypofractionated proton radiotherapy with the PBS technique is highly effective in treating low- and intermediate-risk prostate cancer with a favourable profile of late gastrointestinal and genitourinary toxicity.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
