Článek se věnuje možnostem využití některých prvků Terapie přijetí a odhodlání (Acceptance and Commitment therapy, ACT) při provádění klasické KBT u klientů s úzkostnými a úzkostně depresivními poruchami. Zmiňován je koncept mysli jako nástroje pro řešení problémů, vybrané techniky odstupu od negativních myšlenek a zaměření na životní hodnoty a odhodlané jednání klientů. Vedle kompatibilních prvků je poukazováno i na rozdílnosti mezi ACT a KBT. Uváděny jsou ilustrativní zkušenosti z terapeutické praxe, včetně kazuistiky, která popisuje průběh KBT obohacené o prvky ACT u klientky s vtíravými myšlenkami.
Traditional CBT is commonly used with clients suffering from anxiety and mixed anxiety with depression disorders but it can be enriched by icluding some strategies from ACT (Acceptance and Commitment Therapy). This article will introduce ACT view of human mind as a problem solving machine, selected strategies for defusion from negative thoughts, and focus on values and committed action. Besides compatible components of these two approaches their differences will also be highlited. A case study of a client with intrusive thoughts will be described with whom CBT enriched with ACT strategies was used in her therapy sessions and other practical examples from therapy sessions will also be mentioned.
Dodržování protiepidemických opatření určuje, jak se společnost vypořádá s pandemií nového koronaviru. K objasnění, proč někteří lidé opatření nedodržují, využíváme teorii osobních konstruktů. Ta předpokládá, že stresující události v pandemii invalidizují do té doby smysluplný obraz světa (konzistentní konstruování). Pokud se jedinec snaží invalidizované konstruování zachovat místo jeho změny, uplatňuje strategii hostility – například devalvuje informace a názory, které jsou s jeho/jejím konstruováním nekompatibilní. Tím dochází k upevňování nedůvěřivých postojů vůči institucím a k nerespektování opatření, která vyhlašují. Tento model konfrontujeme s informacemi z rozhovorů s 20 respondenty. Analýza dospěla k pěti kategoriím, které odráží, jak respondenti pandemické situaci rozumí: zodpovědnost, kritika, odstup, produktivní dialog, neproduktivní dialog. Respondentky z kategorie „kritika“ čelily výrazným stresujícím/invalidizujícím změnám. Své kritické postoje k protiepidemickým opatřením udržovaly prostřednictvím hostilního pohledu na osoby s jiným názorem a prostřednictvím nedůvěry v instituce a média. Většina ostatních respondentů opatření dodržovala. Ve svém pohledu na pandemickou situaci brali v potaz různé perspektivy, neuplatňovali hostilní pohled a vyjadřovali určité porozumění lidem s jinými názory. Hostilita tedy může být základním neadaptivním mechanizmem k udržení smysluplného obrazu světa v nepřehledné pandemické době, která však vede k nedůvěře, společenské polarizaci a nedodržování opatření.
Non-adherence to public health measures determines how society copes with the new coronavirus pandemic. In this study, we apply the personal construct theory to answer why some people comply with anti-epidemic measures. The theory assumes that stressful events in the pandemic situation invalidate an individual's worldview (individual's construing). If the individual attempts to maintain this construing instead of its reconstruction, s/he may apply the hostility strategy. For example, s/he dismisses information or opinions that are incompatible with his/her original construing. This leads to an elaboration of distrust and critical attitudes towards institutions and to non-compliance with measures they order. We investigate this model by an interview analysis with 20 respondents. The analysis yielded five categories showing how respondents construe the pandemic situation: responsibility, criticism, distance from the subject, productive dialogue, and unproductive dialogue. Respondents from the category “criticism” were facing substantial stressful/invalidating changes. They maintained their critical attitude towards anti-epidemic measures through a hostile view of those with differing opinions and a strong distrust in institutions and media. The other respondents mostly complied with the measures. In their construing of the pandemic situation, they took different perspectives into the account, did not experience hostility, and expressed some degree of understanding to people with different opinions. Thus, hostility could be a fundamental psychological principle to preserve a meaningful worldview in times of the pandemic. Hostility, however, leads to distrust, opinion polarization, and non-compliance with anti-epidemic measures.
This article aims to commemorate the lifelong work of Harry Harlow (31.10. 1905 – 6. 12. 1981) on the occasion of the 40th anniversary of his death. Although Harry Harlow is best known mainly for his experiments with maternal separation and social isolation, his research in the field of cognitive abilities of primates also received great scientific acclaim. The results of his work contributed to the revolution in childcare as well as to the shift in the prevailing approaches of psychology, but the ethics of his experiments is questionable from the contemporary point of view.
Background. Previous research on the stability of personal values in the context of life transitions has usually focused on the presence of a single transition. However, life transitions in everyday life occur simultaneously with other life transitions. The aim of this longitudinal study was therefore to identify different trajectories of life transitions in young adults and to compare the stability of their personal values. Method. In the first wave of research, participants were 18-33 years old; in the second wave, they were 29-43 years old (N = 632; 392 women). In both waves, they completed Schwartzʼs Portrait Value Questionnaires (PVQ); in the second wave, they completed the Life History Calendar focusing on the presence of entry into life transitions. Results. Latent class analysis revealed two trajectories: Experienced transitions (people who experienced all observed transitions) and Partially experienced transitions (people who experienced only entry into regular employment and part of them entered cohabitation). Differential stability of personal values occurred in both trajectories. The differences in the stability of values found between the individual trajectories were insignificant, except for personal values universalism and tradition. Although before entry into life transitions, personal values were not significant predictors of belonging to a particular trajectory, after their experiencing people with the Experienced transitions trajectory more often reached lower levels of values associated with openness to change.
Ve studii je konceptualizována vývojová traumatická porucha jako důsledek komplexního interpersonálního traumatu vznikajícího v dětství a adolescenci. K porozumění traumatické zkušenosti v dětství přispívá pojetí polyviktimizace, polytraumatizace a především symptomové komplexity, které adekvátněji než diagnóza PTSP zachycují pervazivní důsledky traumatické události pro vývoj osobnosti dítěte a adolescenta. Narušení fungování osobnosti týkající se emoční a kognitivní seberegulace, vnímání sebe a druhých, vztahů s druhými, somatického zdraví apod. je podrobně analyzováno. Vývojová traumatická porucha je vymezena jako zkušenost mnohočetných, kumulativních, chronických a prolongovaných vývojově nepříznivých traumatických událostí odehrávajících se po určité delší časové období ve specifických interpersonálních vztazích a kontextech (např. sexuální zneužívání, fyzické týrání, domácí násilí) na začátku života (dětství a adolescence).
Developmental trauma disorder as a consequence of a complex interpersonal trauma originating in childhood and adolescence is conceptualized. Concepts such as polyvictmization, polytraumatization and mainly symptom complexity contribute to understanding of traumatic experience in childhood better than Post-traumatic Stress Disorder (PTSD). They more adequately describe pervasive sequels of traumatic events to personality development in childhood and adolescence. Disturbance in personality functioning relating to affective and cognitive self-regulation, self and other perception, relationships with other, somatic health, etc. is analyzed in details. Development trauma disorder (DTD) is defined as an experience of one or more forms of multiple, cumulative, chronic and prolonged developmentally adverse traumatic events in a specific interpersonal relationships and contexts (e.g. sexual abuse, physical maltreatment, domestic violence) at the beginning of life (i.e. in childhood and in adolescence).
- MeSH
- dítě MeSH
- emocionální zneužívání MeSH
- emoční regulace MeSH
- interpersonální vztahy MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- nepříznivé zkušenosti z dětství MeSH
- oběti zločinu MeSH
- psychosociální deprivace MeSH
- rozvoj osobnosti MeSH
- stresové poruchy vyvolané traumatem * diagnóza klasifikace MeSH
- vývoj dítěte MeSH
- zneužívané dítě * MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Tento článek se zabývá problematikou ekvivalence testových metod a možnostmi jejich adaptace z jedné kultury do kultury jiné. Důraz je kladen na identifikaci rezerv, které má česká psychodiagnostika v oblasti testování menšin, a na metodologické postupy běžné v interkulturní psychologii, které lze využít v procesu adaptace testu s cílem dosáhnout co nejlepší validity výsledného testu pro cílovou populaci. Úvod článku se týká kulturní univerzality psychologických konstruktů, jednotlivými typy kulturního zkreslení a testovou ekvivalencí. Dále je pojednáváno o konkrétních typech adaptace testů a jednotlivých krocích a procedurách, které je nutné provést k vytvoření kulturně ekvivalentní verze psychologického testu.
This review is focused on the issues of equivalence of the test methods and their adaptation from one culture into another. The emphasis is placed on the identification of the reserves of Czech psychological assessment in the area of minorities testing, and on methodological procedures common in cross-cultural psychology, which can be used in the process of test adaptation, in order to achieve the best possible validity of the test for the target population. The beginning of the article is concerned with cultural universality of psychological constructs, various types of test bias and test equivalence. Furthermore, specific types of test adaptations, which are needed in order to ensure a creation of culturally equivalent version of psychological test, are described in a step-by-step approach.
Cílem studie bylo předložit pojetí reautorizační funkce metafory v psychoterapii či v klinické praxi. Autoři se vymezují ve vztahu k zavedenému předpokladu, podle kterého je metafora v psychoterapii nástrojem nového vhledu a artikulace nevědomých tendencí a možností. V návaznosti na tento předpoklad podávají výklad svého pojetí metafory jako nástroje reautorizace. Výchozím bodem jejich výkladů je nevyjasněnost konceptu exprese v kontextu terapeuticky využitého expresivního psaní. V kontrastu s tím nabízejí alternativní pojetí exprese vycházející z teorie Nelsona Goodmana. Zde je exprese (jako alternativa doslovné denotace) chápána jako ve svém principu metaforická. Toto pojetí metaforické exprese poté ilustrují pomocí analýzy a interpretace deníků mnohočetně traumatizované dívky. Na několika klíčových momentech těchto deníků bylo ukázáno, že metaforická exprese může fungovat jako reautorizace ve vztahu k nesnesitelné traumatické zkušenosti. V kontextu přijatého teoretického rámce je vysvětlen způsob, jakým metafora umožňuje prožívat zkušenost jako „vlastní“, jako „zevnitř“ (tj. ze smyslově vnímatelné konfigurace aktivitou subjektu) utvářenou. Takto se metaforický proces může stát prostředkem reautorizace, tj. aktivního a reflektujícího vztahu k vnitřní i vnější skutečnosti.
Metaphor is conceived as a tool of a new inside and an externalization of unconscious capacity and tendencies, particularly in psychological praxis. The aim of present study is to develop this idea into original approach to metaphor as a tool of reauthorization. Unclear concept of expression in therapeutic approach of expressive writing is critically reflected. Alternative approach to expression based upon Nelson Goodman theory, in which an expression is articulated as metaphorically grounded, is discussed. Approach of metaphorical expression is then illustrated through analysis and interpretation of polytraumatized girl diaries. Metaphorical expression thus serves as a reauthorization of girl's unbearable traumatic experience. Metaphor in the service of authentic experiencing, experiencing “from inside”, becomes a tool of reauthorization, i.e. tool of participating and reflecting relation to external and internal world.
- Klíčová slova
- reautorizace zkušenosti, imaginativní exprese,
- MeSH
- deprese terapie MeSH
- emoční expresivita * MeSH
- imaginace MeSH
- lidé MeSH
- metafora * MeSH
- mladiství MeSH
- psaní MeSH
- psychické trauma terapie MeSH
- psychoterapie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Ve studii autor popisuje bohatý a mnohovrstevnatý život a dílo Pavla Machotky, profesora klinické psychologie, psychologie umění a estetiky. Zabývá se v ní jeho vztahem k české psychologii a významem, který jeho odborná a organizační činnost měla pro rozvoj oboru. Jeho profesní vývoj pak nahlíží v kontextu primární rodiny, která byla zásadním zdrojem intelektuálního růstu Pavla Machotky. Studie se zejména věnuje vztahu k otci, významnému předválečnému československému sociologovi, který ve své výzkumné a přednáškové činnosti pokračoval v USA. Dále pak stručně zachycuje akademickou dráhu Pavla Machotky a důležité události v jeho životě. Mapuje odborné vlivy podílející se na formování jeho profesních postojů a zmiňuje osobnosti, které byly v jeho kariéře důležitými milníky (G. Allport, E. Erikson, B. F. Skinner, J. Bruner, J. Piaget, J. Rewald, L. Gowing, I. Child). Ve stati je zdůrazněn originální přínos Machotkových výzkumů pro poznání spojitosti mezi osobností a vnímáním výtvarného uměleckého díla a též zdrojů tvorby uměleckého díla. Autor nakonec reflektuje dvě části osobnosti Pavla Machotky, které vyjadřují jeho úsilí o scelení života dvěma druhy tvořivosti – vědeckou a uměleckou.
Pavel Machotka: His life and work In the present study the author describes the rich and a multilayered life and work of Pavel Machotka, professor of clinical psychology and psychology of art and aesthetics. The study explores Machotka's relationship to Czech psychology and the meaning by which his professional and organizational activities contributed to cultivating the discipline of psychology. The author views his professional development in the context of primary family, which was a substantial source of Machotka's intellectual growth. Particularly, the author pays close attention to the relationship between Machotka and his father, who was an outstanding Czech prewar sociologist, and who continued his sociology work in the United States. Furthermore, the study briefly depicts Machotka's academic career and some important events in his life. It also maps what influenced his professional attitudes and mentions personalities from the field of study who were milestones in his professional life (G. Allport, E. Erikson, B. F. Skinner, J. Bruner, J. Piaget, J. Rewald, L. Gowing, I. Child). The author underlines original contributions of Machotka's research for understanding the connection between personality and art perception, and sources of creating art. Finally, the study reflects two parts of Pavel Machotka's personality that express his endeavor in searching for unifying his life with two kinds of creativity– scientific and artistic.
- MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- dějiny 21. století MeSH
- estetika psychologie MeSH
- psychologie MeSH
- umění MeSH
- Check Tag
- dějiny 20. století MeSH
- dějiny 21. století MeSH
- Publikační typ
- biografie MeSH
- historické články MeSH
- O autorovi
- Machotka, Pavel
Cíle. Studie se zabývá základními psychometrickými charakteristikami českých verzí metod generativity: Loyola Generativity Scale (LGS),Generativity Behavior Checklist (GBC), Škály aktuálního generativního zájmu (Gen-Current), Škály celoživotního generativního zájmu (Gen- -Life) a Škály rodičovského generativního zájmu (Gen-Parental). Soubor a procedura. Metody byly předloženy k sebeposouzení v šesti souborech respondentů ve věku 18–93 let; celkem se výzkumu účastnilo 1259 respondentů. Statistická analýza. Pro odhad reliability byl použit Cronbachův koeficient alfa a McDonaldův koeficient omega; struktura položek LGS, Gen-Current, Gen-Life a Gen-Parental byla ověřována pomocí konfirmační faktorové analýzy. Interkorelace subškál Škál generativního zájmu i jejich korelace s LGS byla zjišťována pomocí Pearsonova koeficientu korelace. Výsledky. Škály mají přiměřenou reliabilitu: LGS od 0,77 do 0,84; GBC od 0,78 do 0,93; Gen-Current od 0,90 do 0,91; Gen-Life 0,90 a Gen-Parental 0,86. Průměr faktorových nábojů položek sytících odpovídající faktory byl u LGS 0,56, u položek Gen-Current 0,64, u položek Gen-Life 0,63 a u položek Gen-Parental 0,60. Interkorelace subškál LGS byla v rozmezí od 0,50 do 0,72, u subškál Gen-Current od 0,38 do 0,90, u subškál Gen-Life od 0,54 do 0,74 a u subškál Gen-Parental 0,80. Korelace s LGS byla nejsilnější u Gen-Current (významná u všech subškál), u Gen-Life byla nevýznamná u Ekologické generativity. Škála Gen-Parental významně nekorelovala s LGS ani v jedné subškále. Omezení studie. Použité metody jsou omezeny zejména problematickou kulturní přenositelností některých položek.
Objectives. The study deals with the basic psychometric characteristics of the Czech versions of generativity methods: Loyola Generativity Scale (LGS), Generativity Behavior Checklist (GBC), Current Generative Concerns (Gen-Current),Generative Concerns on the Life Review (Gen-Life) and Past Parental Generative Concerns (Gen-Parental). Subjects and settings. The methods were submitted for self-assessment in six samples of respondents aged 18–93 years; a total of 1,259 respondents participated in the research. Statistical analysis. Cronbach alpha and Mc-Donald omega coefficients were used for reliability estimation; item structure in Gen-Current, Gen-Life, and Gen-Parental was verified by confirmatory factor analysis. Intercorrelation of Gen-Current, Gen-Life, and Gen-Parental subscales and their correlation with LGS was assessed using Pearson’s correlation coefficient. Results. The scales have adequate reliability: LGS from 0.77 to 0.84; GBC from 0.78 to 0.93; Gen-Current from 0.90 to 0.91; Gen-Life 0.90 and Gen-Parental 0.86. Mean of factor loading of LGS items loading relevant factors was 0.56, in Gen-Current 0.64; in Gen-Life 0.63, and in Gen-Parental 0.60. Intercorrelation among LGS subscales was from 0.50 to 0.72; Gen-Current subscales from 0.38 to 0.90, among Gen-Life subscales from 0.54 to 0.74, and among Gen- Parental subscales 0.80. Correlation with LGS was strongest in Gen-Current (significant for all subscales), in Gen-Life it was insignificant in Ecological generativity. Gen-Parental did not significantly correlate with LGS in any subscale. Limitation. The methods used are limited mainly in cultural portability of some items.
- Klíčová slova
- generativita,
- MeSH
- interpersonální vztahy MeSH
- lidé MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- psychologické testy * MeSH
- psychometrie * metody MeSH
- rodičovství psychologie MeSH
- rozvoj osobnosti * MeSH
- sebeposuzující dotazníky PHQ MeSH
- účast komunity psychologie MeSH
- vztahy mezi generacemi MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Akulturace je nejčastěji definována jako proces kulturní a psychologické změny, který nastává poté, co se jedinci z různých kulturních zázemí dostanou do vzájemného, přímého a déle trvajícího kontaktu. Týká se původního obyvatelstva (např. Aboridžinci v Austrálii); usazených etnokulturních skupin, které se identifikují se zemí původu a používají její jazyk (např. vietnamská minorita v ČR), imigrantů, lidí přicházejících do hostitelské země dobrovolně na omezenou dobu (např. studenti, diplomaté, dělníci) a uprchlíků a žadatelů o azyl, kteří nepřicházejí do hostitelských zemí dobrovolně. Ve studii jsou představeny současné poznatky o akulturaci, stručně popsána historie a vývoj jejího zkoumání, vymezena akulturace vůči etnické identitě, asimilaci a multikulturalismu. Autorky zmiňují vymezení akulturace v sociologii a antropologii. Uvádějí a kriticky hodnotí nejvýznamnější teorie a modely založené na kontaktu (např. Berryho model akulturačních strategií), přijetí hostitelské kultury (např. Bourhisův interaktivní akulturační model) nebo modely zaměřené na identitu (např. integrace bikulturní identity podle Benetové-Martínezové). Studie přináší přehled výzkumů zabývajících se akulturací v ČR a na Slovensku a představuje nové směry bádání v této oblasti. Na závěr jsou zmíněny dva přístupy k měření akulturace a některé metody jejího měření.
Acculturation is most commonly defined as the process of cultural and psychological changes that occur when individuals from different cultural backgrounds come into direct and prolonged contact. Acculturation applies to indigenous peoples (e.g. Aborigines in Australia); established ethno-cultural groups which identify with their country of origin and its language (e.g. the Vietnamese minority in the Czech Republic); immigrants; people coming to the host country voluntarily for a limited period of time (e.g. students, diplomats, laborers); refugees and asylum seekers coming to the host country involuntarily. This review study introduces current knowledge of acculturation, briefly describes the history and development of its investigation, and defines the term acculturation in relation to ethnic identity, assimilation and multiculturalism. It briefly summarizes the sociological and anthropological approach. The study provides a critical review of the most important theories and models based on contact (e.g. Berry’s model of acculturation strategies), adoption of the host culture (e.g. Bourhis interactive acculturation model) and models aimed at identity (e.g. Bicultural identity integration by Benet-Martinez). The study also introduces the acculturation research in the Czech Republic and offers new directions of future research. Last but not least, two approaches to measuring acculturation are mentioned and some examples of the measuring methods are introduced.
- MeSH
- akulturace * MeSH
- emigranti a imigranti psychologie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
