Corpus callosum (CC) je největší mozková komisura spojující levou a pravou mozkovou hemisféru. Obsahuje axony, které propojují především homotopické kortikální oblasti obou hemisfér. Konvenčním MR zobrazením je CC velmi dobře přehledné a hodnotitelné. Postižení corpus callosum lze rozdělit do tří kategorií - vrozené vady, signálové změny a atrofie. První dvě zmíněné jsou na MR většinou správně rozpoznány a zhodnoceny v popisech. Atrofie CC je naproti tomu často přehlížena a připisována pouze pokročilému věku. Může však být podmíněna celou řadou patologických stavů a reflektovat postižení jak bílé, tak šedé hmoty mozkové. K primárnímu postižení bílé hmoty a atrofii CC vedou patologické stavy podmiňující demyelinizaci a následný úbytek axonů. Atrofie CC může být také sekundárním důsledkem postižení šedé hmoty mozkové, konkrétně neuronů III. korové vrstvy, jejichž zánik je následován walleriánskou degenerací axonů projikujících skrze CC. Jelikož jsou vlákna v CC topograficky uspořádána, zánik neuronů určité korové oblasti koresponduje s úbytkem vláken v příslušném segmentu CC a výsledným obrazem je regionální atrofie CC. Článek si klade za úkol nabídnout širší pohled na problematiku atrofie CC, ukázat její pestrou diferenciální diagnostiku.
Corpus callosum (CC) is the largest brain commissure interconnecting the left and right cerebral hemisphere. It consists of fibers projecting mainly to homotopical cortical regions and is well visualized on the conventional MR scans. The main types of callosal abnormalities are congenital defects, signal changes and atrophy, where the first two are rarely unnoticed and unreported - contrary to atrophy, which is frequently attributed to the old age only. Aside from age-related involution, callosal atrophy may be caused by a broad spectrum of pathological conditions damaging either white or gray matter. Demyelinating conditions lead to CC atrophy by primary damage of white matter. Loss of cortical neurons and subsequent wallerian degeneration lead to loss of axons projecting through CC and its secondary atrophy. Because fibers in CC are topographically arranged, loss of neurons in certain cortical regions corresponds to loss of fibers (and thus loss of volume) in certain segments of CC, resulting in regional callosal atrophy. The aim of this article is to provide a broader view on the atrophy of corpus callosum, present its differential diagnosis and potential practical use.
- MeSH
- atrofie diagnostické zobrazování etiologie patologie MeSH
- corpus callosum * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- difuzní axonální poranění diagnostické zobrazování klasifikace patologie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- nemoci nervového systému * diagnostické zobrazování klasifikace patologie MeSH
- neurodegenerativní nemoci diagnostické zobrazování patologie MeSH
- roztroušená skleróza diagnostické zobrazování patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
BACKGROUND AND PURPOSE: Globular glial tauopathies (GGTs) have heterogeneous presentations; little evidence regarding typical clinical and magnetic resonance imaging (MRI) presentations are available. METHODS: We retrospectively assessed MRIs from three postmortem-confirmed GGT cases, in two patients with atypical progressive aphasia and one with corticobasal syndrome. RESULTS: We suggest that four principal concomitant MRI findings characterize GGT type I: a sagittal callosal hyperintense band, marked focal callosal atrophy suggesting white matter degeneration originating in cortical areas responsible for symptoms (anterior atrophy in predominantly language manifestations and posterior atrophy in predominantly apraxia), periventricular white matter lesions, and mild-to-moderate brain stem atrophy. CONCLUSIONS: We observed four concomitant MRI abnormalities in patients with atypical dementia, parkinsonism, and late incomplete supranuclear gaze palsy. Two patients had atypical progressive aphasia and one had corticobasal syndrome.
Introduction: Primary progressive aphasia (PPA) is a clinically variable syndrome manifesting as slow progressive loss of speech and language with multiple underlying neurodegenerative pathologies. Materials and Methods: We included data from nine PPA patients with available autopsies. We then retrospectively reviewed all available medical records, neuropsychology, and MRI results to confirm the corresponding subtypes of PPA and compared them with postmortem neuropathological results. Results: Clinical presentations corresponded to the nonfluent/agrammatic variant in six cases, the semantic variant in one case, the logopenic variant in one case, and the mixed variant (concomitant nonfluent/agrammatic plus semantic variant) in one case. Patients with a broader clinical presentation, i.e., combining manifestations of one PPA subtype and symptoms of another PPA variant, had autopsy comorbidities showing multiple neurodegenerative disorders. Of the nine subjects enrolled in the study, Alzheimer's disease (AD) was found in eight cases; however, in only one case, AD was detected as an isolated neuropathological substrate of PPA. In eight brain samples, different comorbid neuropathologies were detected: three cases with comorbid AD and dementia with Lewy bodies, two cases with comorbid AD and TDP-43 pathology, one case with comorbid AD and complex tauopathies, and one case with comorbid AD with both tau and TDP-43 deposits. Finally, one case had comorbid tau and TDP-43 pathology but without comorbid AD pathology. Conclusions: Our observation suggests that PPA cases could be more heterogeneous in their etiology than previously thought and underlying neurodegenerative comorbidities should be considered in routine practice, especially if the clinical presentation of PPA is atypical.
- MeSH
- Alzheimerova nemoc * komplikace MeSH
- DNA vazebné proteiny metabolismus MeSH
- lidé MeSH
- mozek patologie MeSH
- primární progresivní afázie * MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
