JavaScript NENÍ povolen !

Východisko. Desmopresin (analog antidiuretického hormonu) má významné místo v léčbě primární noční enurézy, podle některých dlouhodobých studií působí převážně symptomaticky. Přínos léčby a trvání efektu ve vztahu k předpokládanému spontánnímu úbytku enurézy u 15 % dětí/1 rok jsou otázkou diskuse. Metody a výsledky. Otevřená prospektivní multicentrická studie trvala 42 měsíců. V 1. etapě 265 pacientů (164 chlapců, 101 dívek) ve věku 9,4 ± 2,8 (5 - 18) let dostávalo desmopresin (nosní kapky) s cílem dosáhnout 4týdenního suchého intervalu. Enuréza ustala u 207/265 (78,1 %) dětí během 6 (medián) týdnů léčby efektivní dávkou 10,5 mg (medián) nastavenou titrací. Ve 2. etapě 55/265 dětí (25 chlapců a 30 dívek) pokračovalo v léčbě 2 - 30 (medián 12) měsíců, 1 chlapec studii nedokončil. Efektivní dávku jsme podávali 3,5 měsíců (medián), a potom klesali podle efektu o 3,5 mg (1 kapku) ŕ 1 měsíc (medián). V titrační fázi enuréza vymizela u 89,1 % (49/55) dětí. Po prvním roce studie bylo 72,7 % respondérů (p < 0,001 proti předpokládanému úbytku), po dvou letech 70,9 % (p < 0,01) a po třech letech 61,1 % dětí (p < 0,05). Studii ukončilo 61,1 % (33/54) dětí jako respondéři, 23 z nich bylo 17 - 38 měsíců po ukončení léčby. 29,6 % (16/54) pacientů byli relabující respondéři na dlouhodobé léčbě, 5,6 % (3/54) pacientů ukončilo jako parciální respondéři a 3,7 % (2/54) dětí jako nonrespondéři. Nezávažné vedlejší účinky mělo v titrační fázi 4,5 % dětí, při dlouhodobé léčbě 5,4 % dětí. Osmolalita ranní moči stoupla při léčbě bez ohledu na konečný efekt (p < 0,01). Nenašli jsme významný vztah mezi věkem, pohlavím, rodinným výskytem enurézy, dobou léčby a dosaženým efektem. Závěry. Prokázali jsme rychlý nástup účinku desmopresinu a vysokou účinnost po celou dobu studie. Osmolalita ranní moči nebyla u našich pacientů spolehlivým predikčním faktorem efektu. Dlouhodobou léčbu pokládáme za významnou pro dozrání regulace a ústup obtíží. Při relapsu doporučujeme návrat k udržovací léčbě a postupné vysazení za 6 - 12 měsíců. Léčbu desmopresinem pokládáme za bezpečnou, dobře tolerovanou a velmi prospěšnou.

Background. Desmopressin (an analogue of antidiuretic hormone) holds an important place in the treatment of primary nocturnal enuresis. According to some long-term trials its action is mainly symptomatic. The benefit of treatment and persistence of the effect in relation to the expected decline of enuresis in 15% children/1 year is discussed. Methods and Results. The open multicentre trial lasted 42 months. In the first stage 265 patients (164 boys, 101 girls) aged 9.4 ± 2.8 (5 - 18 years) were given desmopressin (nasal drops) to achieve a 4-week dry interal. Enuresis stopped in 207/265 (78.1%) children within six (median) weeks of treatment after an effective dose of 10.5 mg (median) based on titration. During the second stage 55/265 children (25 boys and 30 girls) proceeded with treatment for 2 - 30 (median 12) months, one boy did not complete the trial. An effective dose was administered for 3.5 months (median) and then the dose declined depending on the effect by 3.5 mg (1 drop) per months (median). In the titration stage enuresis receded in 89.1% (49/55) children. After the first year of the trial there were 72.7% responders (p < 0.001, as compared with the assumed decline), after two years 70.9% (p < 0.01) and after three years 61.1% children (p < 0.05). The trial was completed by 61.1% (33/54) children as respondents. 23 of them 17 - 38 months after termination of treatment. 29.6% (16/54) patients were relapsing responders on long-term treatment, 5.6% (3/54) patients completed the trial as partial responders and 3.7% (2/54) children as non-responders. Minor side-effects were recorded during the titration stage in 4.5% children, during long-term treatment 5.4% children. The osmolality of morning urine increased during treatment regardless of the final effect (p < 0.01). The authors did not find a significant relationship between age, sex, familial incidence of enuresis, period of treatment and the achieved effect. Conclusions. The authors provided evidence of a rapid onset of the effect of desmopressin and a high effectiveness throughout the trial. The osmolality of the morning urine was not a reliable predictive factor of the effect. In the authors opinion long-term treatment is important for development of regulation and regression of complaints. During a relapse the authors recommend return to maintenance treatment and gradual discontination after 6 - 12 months. Desmopressin treatment is in the authors’ opinion safe, well tolerated and very useful.