Úvod: Operace torakoabdominální aorty představují technicky náročnou léčbu, která má svoje nezastupitelné místo i v éře endovaskulárních technik. Pro zajištění co nejlepších výsledků je vyžadován dokonale sehraný tým chirurgů, anesteziologů, lékařů intenzivní péče i ostatního zdravotnického personálu Metody: Autoři představují sestavu 300 pacientů operovaných v období od 1. 1. 2003 do 15. 3. 2022. Jednalo se ojediněle i o nemocné s těžkým obliterujícím postižením viscerální aorty, ale v naprosté většině to byli pacienti s výdutí torakoabdominální aorty (TAAA). Při operacích byly použity všechny známé postupy orgánové ochrany. V naprosté většině případů TAAA jsme použili torakofrenoretroperitoneální přístup, jen v letech 2003–2008 a u dvou reoperací byl zvolen přístup torakofrenotransperitoneální. Výsledky: V uvedeném souboru bylo nejvíce (33 %) zastoupeno torakoabdominální aneuryzma typ II klasifikace podle Crawforda. Dále následoval typ IV (32 %), typ III (15,3 %), typ I (8,7 %), typ V (6,7 %) a ostatní výkony v oblasti torakoabdominální aorty (4,3 %). Třicetidenní mortalita byla v uvedeném souboru 9,6 % (2019 – 6 %, 2020 – 9,5 %, 2021 – 3,8 %), chirurgické pooperační komplikace se vyskytly u 36 pacientů (12 %). Neurologické komplikace byly v 16 případech (5,3 %), z toho pooperační paraplegie byla zaznamenána 6× (2 %). Přechodná pooperační dialýza z důvodu renální insuficience byla u 19 nemocných (6,3 %) a 4 pacienti (1,3 %) jsou v chronickém dialyzačním programu. U 67 operovaných (23,3 %) byla pooperačně provedena dočasná tracheostomie. Závěr: Chirurgická léčba torakobadominální aorty patří mezi nejrozsáhlejší zákroky a výskyt mortality i morbidity je zde stále poměrně vysoký. K úspěšnému provádění těchto operací je zcela nezbytný multioborový přístup, dostatek zkušeností a sehraný tým, který se touto problematikou zabývá.
Introduction: Thoracoabdominal aortic surgery is a technically demanding and extensive treatment that has its place in the era of endovascular techniques. To ensure the best possible outcomes, it requires a well-coordinated team of surgeons, anaesthetists, intensive care physicians and other medical staff. Methods: The authors present a series of 300 patients operated on between 1 January 2003 and 15 March 2022. Although the group included sporadic cases of severe obliterating involvement of the visceral aorta, patients with thoracoabdominal aortic aneurysms (TAAA) constituted the vast majority. All known organ preservation procedures were used during the operations. The thoraco-phreno-retroperitoneal approach was chosen in almost all TAAA cases; the thoraco-phreno-transperitoneal approach was used only in two reoperations. Results: In this cohort, type II thoracoabdominal aneurysm according to Crawford classification was most common (33%). This was followed by type IV (32%), type III (15.3%), type I (8.7%), type V (6.7%) and other thoracoabdominal aortic procedures (4.3%). Thirty-day mortality rate was 9.6% (2019 – 6%, 2020 – 9.5%, 2021 – 3.8%) in this group; surgical postoperative complications occurred in 36 patients (12%). Neurological complications were reported in 16 cases (5.3%), of which postoperative paraplegia was noted 6 times (2%). Temporary postoperative dialysis due to renal insufficiency was performed in 19 patients (6.3%) and 4 patients (1.3%) have entered the chronic dialysis programme. In 67 patients (23.3%), temporary tracheostomy was done postoperatively due to prolonged withdrawal from the lung ventilator. Conclusion: Surgical treatment of the thoracoabdominal aorta is one of the most extensive procedures in vascular surgery and the mortality and morbidity rates still remain relatively high. A multidisciplinary approach, sufficient experience and a dedicated team are essential for a successful outcome of these highly specialised operations.
Úvod: Autoři na základě svých zkušeností s roboticky asistovanými cévními operacemi představují některé ojedinělé typy zákroků, které v této oblasti provedli. Metody: Od listopadu 2005 do února 2022 bylo celkem provedeno 560 robotických cévních výkonů, z toho 70 operací bylo ojedinělých, což odpovídá 12,5 %. Nejčastější byla robotická dekomprese truncus coeliacus (18×) u Dunbarova syndromu, dále robotické řešení endoleaku II. typu po implantaci stentgraftu (15×) a robotické řešení výdutě slezinné tepny (11×). Méně častými pak byly operace izolované výdutě pánevní tepny (8×), trombendarterektomie a plastika břišní aorty pomocí záplaty (8×) a hybridní operace (6×). Zcela ojedinělými jsou rekonstrukce renální tepny (2×), operace výdutě arteria thoracica interna (1×) u nemocné s Marfanovým syndromem a parakavální biopsie (1×) u onkologického pacienta. Výsledky: Ve 3 případech (4,2 %) musela být operace konvertována na otevřený zákrok. Dvakrát při řešení výdutě slezinné tepny z důvodu plošných srůstů v dutině břišní a jednou u operace endoleaku, kdy v důsledku velmi křehké stěny dilatovaného a pulzujícího vaku výdutě břišní aorty jsme považovali manipulaci robotickými nástroji za vysoce riskantní. V uvedeném souboru byla nulová mortalita, u jedné pacientky musela být v další době po deliberaci truncus coeliacus provedena na jiném pracovišti laparoskopická plastika bránice pro brániční kýlu a v jednom případě pak otevřená operace pro přetrvávající endoleak. Závěr: Robotický systém lze s výhodou využít i u méně častých zákroků a nabídnout tak pacientům všechny výhody, které robotická chirurgie nabízí. Je však třeba zdůraznit velkou zkušenost s robotickou operativou, protože se jedná o málo časté operace, a také je nezbytná dokonalá anatomická znalost příslušné oblasti.
Introduction: Based on their experience with robot-assisted vascular surgery, the authors present some unique types of procedures they have performed in this area. Methods: From November 2005 to February 2022, a total of 560 robotic vascular procedures were performed, of which 70 were orphan operations, corresponding to 12.5%. The most common was robotic decompression of the coeliac trunk (18 times) in Dunbar syndrome, followed by robotic repair of type II endoleak after stent graft implantation (15 times) and robotic repair of splenic artery aneurysm (11 times). Less common were isolated pelvic artery aneurysm surgery (8 times), aortic thromboenderectomy and abdominal aortic patch repair (8 times) and hybrid surgery (6 times). Completely unique are renal artery reconstruction (2 times), operation of internal mammary artery aneurysm (1 time) in a patient with Marfan syndrome and paracaval biopsy (1 time) in a cancer patient. Results: In 3 cases (4.2%) the operation had to be converted to open surgery. Twice in the management of splenic artery aneurysm due to flat adhesions in the abdominal cavity and once in the endoleak operation, when due to the very fragile wall of the dilated and pulsating abdominal aortic aneurysm sac, we considered manipulation with robotic instruments to be highly risky. There was zero mortality in this cohort; one patient had to undergo laparoscopic diaphragm repair for diaphragmatic hernia at another institution after deliberation of the coeliac trunk and in one case open surgery was needed for persistent endoleak. Conclusion: The use of the robotic system can be beneficial also in less frequent procedures, offering the patients all the advantages of robotic surgery. However, the need of extensive experience in robotic surgery should be emphasized because these operations are rare and perfect anatomical knowledge of the area is necessary.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Účelem této práce bylo klinické vyhodnocení 379 roboticky asistovaných cévních operací, které byly provedeny od listopadu 2005 do prosince 2016. Metody: Celkem 366 výkonů (96,6 %) bylo úspěšně dokončeno roboticky s použitím robotického systému da Vinci standard a da Vinci Xi. Výsledky: Ve 13 případech (3,4 %) musela být operace konvertována. 30denní mortalita v uvedeném souboru byla 0,26 %, v pozdním sledování byla dvakrát (0,5 %) zaznamenána infekce cévní náhrady. Závěr: Z praktického hlediska lze říci, že největší výhodou robotických cévních operací je relativní jednoduchost zhotovení cévní anastomózy. Zkušenosti s robotickou chirurgií demonstrují možnosti této techniky v různých oblastech cévní chirurgie.
Introduction: The aim of this study was to evaluate the clinical experience with 379 robot-assisted vascular procedures performed from November 2005 to December 2016 at our institution. Methods: A total of 366 cases (96.6%) were successfully completed using the robotic surgical systems da Vinci Standard and da Vinci Xi. Results: Conversion was necessary in 13 patients (3.4%). The 30-day mortality was 0.26% and 2 (0.5%) late prosthetic infections occurred. Conclusions: From a practical point of view, the greatest advantage of robot-assisted procedures has been the speed and relative simplicity of vascular anastomosis construction. Our experience with robot-assisted surgery has demonstrated the safety and feasibility of this technique in different areas of vascular surgery.
- Klíčová slova
- da Vinci,
- MeSH
- anastomóza chirurgická MeSH
- aneurysma chirurgie MeSH
- aorta chirurgie MeSH
- koronární bypass MeSH
- lidé MeSH
- roboticky asistované výkony * MeSH
- výkony cévní chirurgie * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
