Úvod: Operace torakoabdominální aorty představují technicky náročnou léčbu, která má svoje nezastupitelné místo i v éře endovaskulárních technik. Pro zajištění co nejlepších výsledků je vyžadován dokonale sehraný tým chirurgů, anesteziologů, lékařů intenzivní péče i ostatního zdravotnického personálu Metody: Autoři představují sestavu 300 pacientů operovaných v období od 1. 1. 2003 do 15. 3. 2022. Jednalo se ojediněle i o nemocné s těžkým obliterujícím postižením viscerální aorty, ale v naprosté většině to byli pacienti s výdutí torakoabdominální aorty (TAAA). Při operacích byly použity všechny známé postupy orgánové ochrany. V naprosté většině případů TAAA jsme použili torakofrenoretroperitoneální přístup, jen v letech 2003–2008 a u dvou reoperací byl zvolen přístup torakofrenotransperitoneální. Výsledky: V uvedeném souboru bylo nejvíce (33 %) zastoupeno torakoabdominální aneuryzma typ II klasifikace podle Crawforda. Dále následoval typ IV (32 %), typ III (15,3 %), typ I (8,7 %), typ V (6,7 %) a ostatní výkony v oblasti torakoabdominální aorty (4,3 %). Třicetidenní mortalita byla v uvedeném souboru 9,6 % (2019 – 6 %, 2020 – 9,5 %, 2021 – 3,8 %), chirurgické pooperační komplikace se vyskytly u 36 pacientů (12 %). Neurologické komplikace byly v 16 případech (5,3 %), z toho pooperační paraplegie byla zaznamenána 6× (2 %). Přechodná pooperační dialýza z důvodu renální insuficience byla u 19 nemocných (6,3 %) a 4 pacienti (1,3 %) jsou v chronickém dialyzačním programu. U 67 operovaných (23,3 %) byla pooperačně provedena dočasná tracheostomie. Závěr: Chirurgická léčba torakobadominální aorty patří mezi nejrozsáhlejší zákroky a výskyt mortality i morbidity je zde stále poměrně vysoký. K úspěšnému provádění těchto operací je zcela nezbytný multioborový přístup, dostatek zkušeností a sehraný tým, který se touto problematikou zabývá.

Introduction: Thoracoabdominal aortic surgery is a technically demanding and extensive treatment that has its place in the era of endovascular techniques. To ensure the best possible outcomes, it requires a well-coordinated team of surgeons, anaesthetists, intensive care physicians and other medical staff. Methods: The authors present a series of 300 patients operated on between 1 January 2003 and 15 March 2022. Although the group included sporadic cases of severe obliterating involvement of the visceral aorta, patients with thoracoabdominal aortic aneurysms (TAAA) constituted the vast majority. All known organ preservation procedures were used during the operations. The thoraco-phreno-retroperitoneal approach was chosen in almost all TAAA cases; the thoraco-phreno-transperitoneal approach was used only in two reoperations. Results: In this cohort, type II thoracoabdominal aneurysm according to Crawford classification was most common (33%). This was followed by type IV (32%), type III (15.3%), type I (8.7%), type V (6.7%) and other thoracoabdominal aortic procedures (4.3%). Thirty-day mortality rate was 9.6% (2019 – 6%, 2020 – 9.5%, 2021 – 3.8%) in this group; surgical postoperative complications occurred in 36 patients (12%). Neurological complications were reported in 16 cases (5.3%), of which postoperative paraplegia was noted 6 times (2%). Temporary postoperative dialysis due to renal insufficiency was performed in 19 patients (6.3%) and 4 patients (1.3%) have entered the chronic dialysis programme. In 67 patients (23.3%), temporary tracheostomy was done postoperatively due to prolonged withdrawal from the lung ventilator. Conclusion: Surgical treatment of the thoracoabdominal aorta is one of the most extensive procedures in vascular surgery and the mortality and morbidity rates still remain relatively high. A multidisciplinary approach, sufficient experience and a dedicated team are essential for a successful outcome of these highly specialised operations.

Oddělení cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce Praha

Surgical treatment of thoracoabdominal aortic pathology - retrospective study of 300 patients

References provided by Crossref.org