Úvod: Torakoskopická ablace fibrilace síní (TARAFS) s použitím bipolární radiofrekvenční energie (Medtronic Cardioblate Gemini-S) by měla vést k antrální izolaci plicních žil (PŽ) a izolaci zadní stěny levé síně (LS). Elektrofyziologické nálezy po ablaci touto technikou ale nejsou známy. Metody a výsledky: U 22 pacientů s recidivou fibrilace síní (FS) po oboustranné TARAFS provedené pro perzistující FS byla zvolena radiofrekvenční katetrizační ablace s odstupem alespoň tří měsíců po TARAFS. Výsledky: Z 22 pacientů nebyla izolace zadní stěny LS nalezena u 15 (68,2 %) pacientů. U 12 pacientů nebyly endokardiálně zjištěny známky žádné předchozí ablace, u dvou pacientů byly izolovány pravé PŽ a u jednoho pacienta byly izolovány levé PŽ. Na konci ablace byla izolace zadní stěny LS dokončena u všech 15 pacientů. U 18 z celkových 22 pacientů bylo katetrizační ablací dosaženo nevyvolatelnosti FS. Závěr: U značného počtu pacientů s recidivou FS po TARAFS není izolace plicních žil ani zadní stěny LS dokončena a na elektroanatomické voltážové mapě nejsou nalezeny žádné známky předchozí ablace, které by usnadnily následnou katetrizační ablaci. U většiny pacientů je k dosažení nevyvolatelnosti FS kromě izolace zadní stěny LS nutná další ablace.

Background: Thoracoscopic atrial fibrillation ablation (TARAFS) using irrigated bipolar radiofrequency energy (Medtronic Cardioblate Gemini-S) should result in wide isolation of the pulmonary veins (PVs) and posterior left atrial (LA) wall (the box-lesion technique). Electrophysiological findings after this technique using this instrumentation are not known. Methods and results: 22 patients with AF recurrence after bilateral TARAFS for persistent AF had a radiofrequency catheter ablation (CA) at least three months after TARAFS. Results: Out of 22 patients, the box lesion was not completed in 15 (68.2%) patients. 12 had no endocardial signs of any prior ablation, 2 had right pulmonary PVs isolated and 1 had left PVs isolated. At the end of CA, box lesion was finished in all 15 patients and AF non-inducibility was achieved in 18 patients. Conclusion: In a considerable number of patients with AF recurrence after TARAFS box lesion is not finished and no signs of prior ablation to guide a touch-up catheter ablation are found on electroanatomical voltage map. In majority of patients, additional ablation beside box lesion is needed to achieve AF non-inducibility.

• Klíčová slova
• voltážová mapa,
• MeSH
• ablace metody   MeSH
• fibrilace síní * chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• prospektivní studie MeSH
• recidiva MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• anastomóza chirurgická metody   MeSH
• ezofagektomie * metody   MeSH
• gastroplastika metody   MeSH
• laparotomie metody   MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie metody   MeSH
• nádory jícnu * chirurgie   MeSH
• roboticky asistované výkony metody   MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Divertikly jícnu jsou relativně vzácnou patologií vyžadující specifický diagnostický a terapeutický přístup. Intervenční terapie je indikována u symptomatických divertiklů, divertiklů s dalšími patologiemi (tumor v divertiklu, refluxní nemoc jícnu, nízce maligní tumory gastroezofageální junkce). Otevřený chirurgický přístup je stále více nahrazován minimálně invazivními metodami chirurgickými, endoskopickými a kombinovanými. Chirurgické miniinvazivní metody využívají ve vybraných případech transaxilární, torakoskopický či transhiatální laparoskopický přístup, často s endoskopickou asistencí. Endoskopické a transorální chirurgické postupy zahrnují různé techniky divertikulotomie a techniky využívající submukózní tunelizaci (varianty perorální endoskopické myotomie). Primárním zájmem v terapii jsou redukce symptomů, zlepšení kvality života a bezpečnost. Výsledná kvalita života je ovlivněna častou přítomností funkčních onemocnění jícnu (achalázie, hyperkontraktilní jícen). Chirurgická minimálně invazivní terapie laparoskopickým či torakoskopickým přístupem je bezpečná, nicméně nevylučující závažná rizika komplikací. Dosud chybějí randomizované a observační studie srovnávající endoskopické a chirurgické metody. Je tedy třeba rozšířit evidenci pro aktualizaci indikačního algoritmu intervenční terapie zaměřeného zejména na bezpečnost s jasným imperativem centralizace nemocných.

Oesophageal diverticula represent a relatively rare pathology of the oesophagus requiring a specific diagnostic and therapeutic approach. Interventional therapy is indicated for symptomatic diverticula, diverticula with other pathologies (tumour in the diverticulum, gastroesophageal reflux disease, low-malignancy gastroesophageal junction tumours). The open surgical approach is being increasingly replaced by minimally invasive surgical, endoscopic and combined methods. Surgical miniinvasive methods use transaxillary, thoracoscopic or transhiatal laparoscopic approach, often with endoscopic assistance. Endoscopic and transoral surgical procedures include various diverticulotomy techniques and submucosal tunnelling techniques (variants of peroral endoscopic myotomy). The primary concern in therapy is the reduction of symptoms, improvement of the quality of life and the patient ́s safety. The resulting quality of life is affected by the frequent presence of functional diseases of the oesophagus (achalasia, hypercontractile oesophagus). Although surgical minimally invasive therapy using the laparoscopic or thoracoscopic approach is safe, it nevertheless does not exclude serious risk of complications. Randomized and observational studies comparing endoscopic and surgical methods are still missing. It is, therefore, necessary to extend the records in order to update the indication algorithm of intervention therapy, focusing mainly on safety with a clear imperative for patient centralization.

• MeSH
• divertikly jícnu * chirurgie   etiologie   terapie   MeSH
• gastrointestinální endoskopie metody   MeSH
• laparoskopie metody   MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony * MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• Zenkerův divertikl chirurgie   komplikace   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Benigní intratorakální neurogenní nádory jsou tumory s malou četností vyskytující se převážně v zadním mediastinu. Videem asistovaná torakoskopická chirurgie (video assisted thoracoscopic surgery; VATS) umožňuje miniinvazivní operační léčení u řady nitrohrudních onemocnění. Cílem práce bylo porovnat výsledky operací neurogenních tumorů mediastina provedených technikou VATS a otevřenou resekcí. Soubor a metodika: Retrospektivně jsme analyzovali soubor 22 pacientů, kteří byli operováni v letech 2013–2018 pro benigní neurogenní tumor mediastina. Výsledky: Průměrný věk pacientů v souboru byl 57 let, 73 % byly ženy. U 19 pacientů (86,4 %) se jednalo o incidentální náhodně odhalené nálezy. Na základě histologického vyšetření bylo 20 případů (90,9 %) neurinomy, u 1 nemocného (4,5 %) paraganglion, a v 1 případě (4,5 %) se jednalo o neurofibrom. V souboru nebylo zaznamenáno žádné úmrtí, pooperační morbidita dosáhla 13,6 %. Pacienti operovaní metodou VATS měli signifikantně nižší krevní ztráty (42,5 ± 52,6 vs. 95 ± 48 ml; p = 0,033), kratší dobu hospitalizace (6,9 ± 1,5 vs. 11 ± 2,6 dne; p = 0,008) a nižší výskyt komplikací (6,25 vs. 33 %; p = 0,001). V délce operací (78 ± 22,3 vs. 87 ± 72,2 min; p = 0,393) a velikosti nádoru (40 ± 19,9 vs. 61 ± 54,7 mm; p = 0,074) nebyl mezi porovnávanými skupinami zjištěn signifikantní rozdíl. Po dobu dispenzarizace (průměrná doba 34 měsíců) nedošlo u žádného pacienta k recidivě nádoru. Závěr: VATS představuje bezpečnou a efektivní chirurgickou metodu v léčbě benigních tumorů mediastina. Ve srovnání s otevřeným přístupem dosahuje VATS lepších výsledků v nižší krevní ztrátě, kratší době hospitalizace a nižší frekvenci komplikací.

Aim: Benign intrathoracic neurogenic tumors are neoplasms with low frequency prevalence ocurring predominantly in the posterior mediastinum. Video-assisted thoracoscopic surgery (VATS) enables minimally invasive surgical treatment in a number of intrathoracic diseases. The aim of this work was to compare the results of operations of neurogenic tumors of the mediastinum by VATS and open resection. Patients and methods: We retrospectively analyzed the set of 22 patients who underwent surgery between 2013-2018 for benign neurogenic tumors of the mediastinum. Results: The average age in the group was 57 years, 73% were women. 19 patients (86.4%) were asymptomatic and their tumors were accidental findings. Based on the histological examination 20 cases (90.9%) were neurinomas, 1 case (4.5%) was a paraganglion and 1 case (4.5.%) was a neurofibroma. There were no operative deaths in the group. Postoperative morbidity was 13.6%. VATS patients had significantly lower blood loss (42.5 ± 52.6 vs. 95 ± 48 mL; P = 0.033), shorter hospital stay (6.9 ±1.5 vs. 11 ± 2.6 days; P = 0.008) and lower incidence of complications (6.25 vs. 33%; P = 0.001). There was no significant difference between the groups compared in the length of operations (78 ± 22.3 vs. 87 ± 72.2 min; P = 0.393) and tumor size (40 ± 19.9 vs. 61 ± 54.7 mm; P = 0.074). No tumor relapse occurred during the follow-up period (mean 34 months). Conclusion: VATS represents a safe and effective surgical method in the treatment of benign mediastinal tumors. Compared to open access, VATS achieved better results in lower blood loss, shorter hospital stay and lower frequency of complications.

• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mediastinum chirurgie   patologie   MeSH
• nádory mediastina * chirurgie   MeSH
• neurilemom * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• video-asistovaná chirurgie * metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

BACKGROUND: We evaluated the feasibility and effectiveness of thoracoscopic and a staged surgical and transcatheter ablation technique to treat stand-alone atrial fibrillation (AF). METHODS: . Between 2009 and 2016, a cohort of 65 patients underwent bilateral totally thoracoscopic ablation of symptomatic paroxysmal AF (n=30; 46%), persistent AF (n=18; 28%) or long-standing persistent AF (n=17; 26%) followed by catheter ablation in case of AF recurrence. Surgical box lesion procedure included bilateral pulmonary vein and left atrial posterior wall ablation using irrigated bipolar radiofrequency with documentation of conduction block. RESULTS: There were no intra- or peri-operative ablation-related complications. There was no operative mortality, no myocardial infarction, and no stroke. Skin-to-skin procedure time was 120.5 ± 22.0 min and the postoperative average length of stay was 8.1 ± 3.0 days. At discharge, 60 patients (92%) were in sinus rhythm. Median follow-up time was 866 days (IQR, 612-1185 days). One-year success rate after surgical procedure was 78% (off antiarrhythmic drugs). Eleven patients (17%) underwent catheter re-ablation. Sixty (92%) patients were free of atrial fibrillation after hybrid ablation (on demand) at 1 year follow up after the last ablation. The success at 24-months was achieved in 96% (paroxysmal) and 78% (persistent) patients. At the last follow-up control, 69% patients discontinued oral anticoagulant therapy. CONCLUSIONS: . Combination of mini-invasive surgical and endocardial treatment (two-stage hybrid procedure) is a safe and effective method for the treatment of isolated (lone) AF. This procedure provided good midterm outcomes.

• MeSH
• antiarytmika terapeutické užití   MeSH
• délka operace MeSH
• délka pobytu statistika a číselné údaje   MeSH
• elektrokardiografie ambulantní MeSH
• fibrilace síní farmakoterapie   chirurgie   MeSH
• Kaplanův-Meierův odhad MeSH
• katetrizační ablace metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• následné studie MeSH
• péče o pacienty v kritickém stavu statistika a číselné údaje   MeSH
• studie proveditelnosti MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• hodnotící studie MeSH

• MeSH
• anestezie metody   MeSH
• biopsie metody   MeSH
• bronchoalveolární laváž metody   přístrojové vybavení   MeSH
• bronchoskopie * metody   přístrojové vybavení   MeSH
• bronchoskopy MeSH
• kontraindikace léčebného výkonu MeSH
• lidé MeSH
• pneumologie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• předoperační péče MeSH
• roboticky asistované výkony MeSH
• torakoskopie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• ultrazvukem navigovaná biopsie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• video-asistovaná chirurgie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Retrospektivní analýza desetiletého souboru nemocných ošetřovaných pro empyém pleurální dutiny na Chirurgické klinice Fakultní nemocnice (FN) Plzeň. Metoda: Vyhodnotili jsme soubor pacientů s empyémem dutiny hrudní, kteří byli hospitalizováni na Chirurgické klinice FN Plzeň v období let 2007−2016. Zaměřili jsme se na demografickou skladbu souboru, na důvody vzniku empyému u těchto pacientů, na chirurgické výkony prováděné v souvislosti s empyémem, na mikrobiální původce empyémů v našem souboru a v neposlední řadě též na morbiditu a letalitu. Výsledky: V daném období jsme ošetřili 103 pacienty s pleurálním empyémem. Jednalo se o 80 mužů (77,7 %) a 23 žen (22,3 %) ve věku 23−83 let (průměrný věk 59,4 roku). 64 pacientů mělo v předchorobí operační či invazivní výkon (62,1 %). Délka anamnézy byla vysledovatelná u 55 pacientů (53,4 %) a byla průměrně 23,1 dne, u zbylých nemocných byla nejasná. 1/3 případů tvoří metapneumonické empyémy, 1/3 pooperační empyémy a 1/3 ostatní příčiny jeho vzniku. Nejčastějším bakteriálním rodem zachyceným v kultivaci byl Streptococcus spp., druhem pak Staphylococcus aureus. Nejčastějším operačním výkonem byla hrudní drenáž (51 %). Zemřelo celkem 13 pacientů (letalita 12,6 %), nejčastější příčinou úmrtí byla sepse, pooperační morbidita byla 34 %. Závěr: Empyém pleurální dutiny je závažným onemocněním s vysokou morbiditou a letalitou, jehož operační řešení je spojeno s vysokým rizikem nutnosti reoperace. Pozitivní mykologická kultivace z empyému se zdá být spojena s vyšším rizikem komplikací i úmrtí.

Introduction: Retrospective analysis of a group of patients treated for pleural empyema in the Department of Surgery, University Hospital Pilsen, over the last ten years. Method: We evaluated a group of patients treated for pleural empyema in the Department of Surgery, University Hospital in Pilsen, during the period 2007−2016. We focused on the demographic data of this group, the causes of empyema in these patients, surgical procedures performed in connection with empyema, the microbial species found in empyema, and, last but not least, on morbidity and lethality. Results: We treated 103 patients with pleural empyema during the above period − 80 men (77.7%) and 23 women (22.3%) aged 23–83 years (average age 59.4 years). 64 patients had a history of surgical or invasive procedure (62.1%). The length of history was traceable in 55 patients (53.4%) and was 23.1 days on average, remaining unclear in the rest of the group. 1/3 of cases were metapneumonic empyemas, 1/3 postoperative empyemas and 1/3 of the cases were due to other reasons. The most commonly cultivated bacterial genus was Streptococcus, species Staphylococcus aureus. The most common surgery was chest drainage (51%). 13 patients died (lethality 12.6%) after surgery, the most common cause of death being sepsis; postoperative morbidity was 34%. Conclusion: Pleural empyema is a serious condition with very high morbidity and lethality. Surgical procedures done to manage empyema are associated with a very high risk of necessary reoperation. Positive mycological culture from empyema seems to be associated with a higher risk of complications and death.

• MeSH
• empyém pleurální * diagnóza   patologie   terapie   MeSH
• hrudní chirurgie video-asistovaná MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• posturální drenáž MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Staphylococcaceae patogenita   MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• torakotomie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Pleurální výpotky jsou častým zdravotním problémem s incidencí až 100 tisíc případů ročně v České republice. Diferenciální diagnóza pleurálních výpotků zahrnuje několik desítek různých příčin a u řady pacientů představuje opravdový diagnostický problém. Terapie pleurálních výpotků zahrnuje obecně metody sloužící k evakuaci výpotku a zastavení jeho tvorby (včetně paliativních úkonů), tak i metody řešící kauzalitu konkrétních diagnóz/příčin výpotků. V tomto článku je uveden přehled současných znalostí a v praxi nejčastěji používaných diagnosticko-terapeutických možností v rámci péče o pacienty s pleurálními výpotky.

Pleural effusion is a common medical issue, with an incidence of over 100 thousand cases per year in the Czech Republic. Differential diagnosis of pleural effusion involves tens of possible causes and in many patients, correct diagnosis can be a serious problem. Treatment of pleural effusion generally involves methods for evacuation of the effusion and stopping its secretion (including palliative procedures) as well as methods causally treating whatever condition might be behind the effusion in the specific case. The article provides an overview of current knowledge and most commonly used diagnostic-therapeutic options in care for patients with pleural effusion.

• MeSH
• exsudáty a transsudáty MeSH
• hrudník diagnostické zobrazování   MeSH
• lidé MeSH
• pleurální výpotek * diagnóza   terapie   MeSH
• posturální drenáž metody   MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• ultrasonografie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Využití miniinvazivních metod při ezofagektomii bylo zavedeno s cílem snížení pooperačních komplikací. Práce srovnává otevřenou transhiatální ezofagektomii a minimálně invazivní hybridní ezofagektomii. Obě metody mají rozdílný rozsah lymfadenektomie a transhiatální ezofagektomie je považována za méně radikální. Metoda: Do unicentrické retrospektivní studie bylo zařazeno 39 pacientů s transhiatální ezofagektomií a 25 pacientů s hybridní ezofagektomií, která kombinuje torakoskopické uvolnění jícnu s laparotomií a krční anastomózou. Všichni pacienti byli operování pro karcinom střední a distální třetiny jícnu a kardie (Siewert II) v období 2006-2016 na chirurgickém oddělení Nemocnice Nový Jičín, a. s. Data obou skupin, zejména výskyty časných pooperačních komplikací a množství disekovaných uzlin, byla statisticky srovnána. K hodnocení komplikací byla využita doporučení dle Mezinárodního konsenzu ke standardizaci a sběru dat komplikací spojených s resekcí jícnu. Výsledky: Délka výkonu byla signifikantně delší ve skupině hybridních resekcí (345 vs. 240 min., p <0,001). Počet disekovaných uzlin byl srovnatelný v obou skupinách (15 vs. 16, p=0,072). Pooperační plicní komplikace byly nižší u hybridních operací (16 % vs. 30,8 %, p=0,243). Nejčastější komplikací byl hrudní výpotek s nutností drenáže u transhiatální ezofagektomie, který se vyskytl u 7 pacientů. Nejčastější plicní komplikací u hybridního výkonu bylo respirační selhání u 3 nemocných. Anastomotický leak vznikl u 5 pacientů po transhiatálním výkonu a u 1 pacienta po torakoskopické resekci (12,8 % vs. 4 %, p=0,391). 30denní a 90denní letalita byla nesignifikantně nižší u hybridní resekce s torakoskopií (0 % vs. 5,1 %, p=0,516 a 4 % vs. 10,3 %, p=0,64). Ve skupině transhiatální resekce zemřeli 2 nemocní na následky respirační komplikace, 1 pro nekrózu žaludečního tubusu a 1 na akutní infarkt myokardu. Ve skupině hybridních výkonů zemřel 1 na respirační selhání. Morbidita hybridních výkonů byla nižší (36 % vs. 59 %, p=0,123). Statisticky významný byl počet celkových komplikací bez rozdílu v jejich závažnosti dle Clavien-Dindovy klasifikace ve prospěch hybridní resekce (11 vs. 30, p=0,015). Závěr: Hybridní ezofagektomie je dobře proveditelnou metodu. V našem souboru byla spojena s nižším počtem časných komplikací ve srovnání s transhiatální resekcí. Stejně jako torakotomie umožňuje dostatečnou lymfadenektomii. Velký počet a různé kombinace užívaných technik ezofagektomie ztěžují vyhodnocení a srovnání výsledků jednotlivých metod. Preference chirurgického pracoviště k technice resekce zůstává klíčová a jednoznačná doporučení zatím neexistují. Využití minimálně invazivních technik u resekcí jícnu se postupně stává standardem.

Introduction: Minimally invasive methods for esophagectomy have been introduced to reduce postoperative complications. This paper compares open transhiatal esophagectomy and minimally invasive hybrid esophagectomy. Both methods have different extents of lymphadenectomy, transhiatal esophagectomy being considered less radical. Method: A single-centre retrospective study comprised 39 patients subjected to transhiatal esophagectomy and 25 patients subjected to hybrid esophagectomy combining thoracoscopy with laparotomy and cervical anastomosis. All patients were operated for middle and distal third carcinoma of the esophagus, including cardia (Siewert II), in the period of 2006-2016 at the Surgery department of Nový Jičín hospital. The data of both groups, in particular the incidence of early postoperative complications and the number of dissected lymph nodes, were statistically compared. Complications are reported according to the International Consensus on Standardization of Data Collection for Complications Associated with Esophagectomy. Results: The duration of operation was significantly longer in the group that underwent hybrid resections (345 vs. 240 min, p <0.001). The number of dissected lymph nodes was comparable in both groups (15 vs. 16, p=0.072). Postoperative pulmonary complications were lower for hybrid operations (16% vs. 30.8%, p=0.243). The most common complication of transhiatal esophagectomy was pleural effusion requiring drainage, which occurred in 7 patients. The most common pulmonary complication of hybrid procedures was respiratory failure, which occurred in 3 patients. Anastomotic leak occurred in 5 patients after transhiatal esophagectomy and in one after thoracoscopic resection (12.8% vs. 4%, p=0.391). 30-day and 90-day mortality was nonsignificantly lower for hybrid resections (0% vs. 5.1%, p=0.516 and 4% vs. 10.3%, p=0.64). Following transhiatal esophagectomy, two patients died as a result of respiratory complications, one died from necrosis of the gastric tube and one from acute myocardial infarction. In the hybrid group, one patient died from respiratory failure. Hybrid resection exhibited lower morbidity (36% vs. 59%, p=0.123). The number of overall complications, irrespective of their severity according to the Clavien-Dindo classification, was statistically in favor of hybrid resection (11 vs. 30, p=0.015). Conclusion: In our study, we found that thoracoscopic hybrid resection was a feasible and well-executable method, with a statistically lower incidence of postoperative complications. Thoracoscopy allows lymphadenectomy to be performed to sufficient extent. The large number and various combinations of esophagectomy techniques make it difficult to evaluate and compare the outcomes of individual methods. Preference for a specific resection technique within a given surgical department remains an important factor as clear recommendations for esophageal resections do not yet exist. However, the use of minimally invasive techniques in esophageal resections is gradually becoming a standard.

• MeSH
• dospělí MeSH
• ezofagektomie * metody   mortalita   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

BACKGROUND: The aim of the present study was to evaluate the impact of BMI on the short-term outcomes of patients undergoing lung lobectomy. METHODS: This was a retrospective clinical cohort study conducted in a single institution to assess the short-term outcomes of obese patients undergoing lung resection. Intraoperative and postoperative parameters were compared between the two study subgroups: obese (BMI ≥30 kg/m2) and non-obese patients (BMI < 30 kg/m2). RESULTS: In total, 203 patients were enrolled in the study (70 obese and 133 non-obese patients). Both study subgroups were comparable with regards to demographics, clinical data and surgical approach (thoracoscopy vs. thoracotomy). The surgery time was significantly longer in obese patients (p = 0.048). There was no difference in the frequency of intraoperative complications between the study subgroups (p = 0.635). The postoperative hospital stay was similar in both study subgroups (p = 0.366). A 30-day postoperative morbidity was higher in a subgroup of non-obese patients (33.8% vs. 21.7%), but the difference was not significant (p = 0.249). In the subgroup of non-obese patients, a higher frequency of mild and severe postoperative complications was observed. However, the differences between the study subgroups were not statistically significant due to the borderline p-value (p = 0.053). The 30-day postoperative mortality was comparable between obese and non-obese patients (p = 0.167). CONCLUSIONS: Obesity does not increase the incidence and severity of intraoperative and postoperative complications after lung lobectomy. Slightly better outcomes in obese patients indicate that obesity paradox might be a reality in patients undergoing lung resection.

• MeSH
• délka operace MeSH
• délka pobytu MeSH
• incidence MeSH
• index tělesné hmotnosti MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• morbidita MeSH
• obezita metabolismus   MeSH
• peroperační komplikace epidemiologie   MeSH
• plíce chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace epidemiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH