Dušnost je subjektivní pocit, který pravděpodobně vzniká integrací signálů z centrálního nervového systému a řady periferních receptorů. Mezi známé dyspnoegenní podněty patří pocit zvýšeného úsilí dýchacích svalů, in- formace z chemoreceptorů o nedostatečnosti ventilace, z plicních receptorů o kompresi dýchacích cest a nesoulad mezi informací o tenzi vyvinuté dýchacími svaly a jí odpovídajícímu zkrácení svalu. Patologická dušnost, a to i kardiálního původu, bývá spojena s poruchami dýchání. Dušnost lze měřit. Možnosti ovlivnění dušnosti závisí na znalosti mechanizmu vzniku tohoto pocitu. Léčba dušnosti může být zaměřena na zvýšení výkonnosti dýcha- cích svalů, snížení aferentace z receptorů nebo potlačení centrální integrace uvedených podnětů.

Dyspnoea is a subjective sensation which probably develops as a result of integration of signals from the cen- tral nervous system and some peripheral receptors. Known dyspnoegenic stimuli include the sensation of an incre- ased effort of the respiratory muscles, information from chemoreceptors on the inadequacy of ventilation, from pulmonary receptors on the compression of the airways and disharmony between information on the tension of the respiratory muscles and the corresponding shortening of the muscle. Pathological dyspnoea, incl. that of cardi- ac origin is usually associated with impaired breathing. Dyspnoea can be measured. Possible influencing of dys- pnoea depends on knowledge of the mechanism of genesis of this sensation. Treatment of dyspnoea can be focu- sed on increasing the efficiency of respiratory muscles, reduction of afferentation from receptors or suppression of the central integration of the mentioned stimuli.

Ústav patologické fyziologie 2 LF UK Praha

Dyspnoea remains a complicated medical (clinical) problem

Dušnost zůstává složitým lékařským (klinickým) problémem = Dyspnoea remains a complicated medical (clinical) problem /

Lit: 38

Souhrn: eng