Východisko: Inzulinová rezistence může být klíčovým faktorem v etiopatogenezi syndromu polycystických ovarií. V terapii se proto mohou uplatnit inzulinové senzitizátory. Cílem práce je zjistit účinky dlouhodobé léčby metforminem u pacientek se syndromem polycystických ovarií na parametry inzulinové rezistence a sekrece, steroidní hormony a ovariální steroidogenezi a určit prediktory úspěšné terapie (úprava menstruačního cyklu). Metody a výsledky. Soubor tvoří 24 žen se syndromem polycystických ovarií. Byly provedeny odběry žilní krve ke stanovení testosteronu, estradiolu, androstendionu, dehydroepiandrosteronu a sulfátu, 170Hprogesteronu, 170Hpregnenonolu, sex-hormone binding globulinu a kortizolu; GnRH analogový test se stanovením týchž steroidů a LH; orální glukózový toleranční test, se stanovením glykémie, inzulínu, C peptidu a proinzulinu; homeostatický model k hodnocení inzulinové rezistence a sekrece. Vyšetření byla provedena před a po 27±4 (průměr±směrodatná odchylka) týdnech podávání 1000 mg metforminu denně. U 58 % žen se upravil menstruační cyklus. V bazálních hladinách steroidů nebyla zjištěna signifikantní změna. V ukazatelích inzulinové rezistence a sekrece byl pozorován nesignifikantní trend k poklesu. V GnRHa testu byl prokázán signifikantní pokles průměrných stimulovaných hladin testosteronu (z 1,74 na 1,54 nmoUl, 95% CI 1,42-2,08 a 1,21-1,87; p<0,05), 170Hprogesteronu (z 3,32 na 2,37 nmol/I, 95% CI 2,44-4,52 a 1,73-3,25; p<0,001) indexu volného testosteronu (z 7,02 na 5,25 nmoUl, 95% CI 5,30-9,18 a 3,97-6,93; p<0,01), LH (z 9,1 na 4,8 IU/1, 95% CI 6,4-12,8 a 3,4-6,8; p<0,05) a estradiolu (z 0,91 na 0,43 nmol/1, 95% CI 0,69-1,19 a 0,38-0,65; p<0,01). Nejlepším prediktorem úpravy menstruačního cyklu byla kombinace bazálních hladin testosteronu, androstendionu, 170Hprogesteronu a SHBG správně klasifikující 86,7 % pacientek. Závěry. Dlouhodobá terapie metforminem u žen se syndromem polycystických ovarií vedla k poklesu GnRHa stimulované ovariální steroidogeneze bez prokazatelných změn v bazálních hladinách steroidů a parametrech inzulinové rezistence. U 58 % pacientek se během léčby upravil menstruační cyklus. Nejlepším prediktorem úpravy cyklu byla kombinace bazálních hladin testosteronu, androstendionu, 170Hprogesteronu a SHBG, se správnou klasifikací 86,7 % pacientek. hxedikce nebyla dále zlepšena po užitím stimulovaných hladin steroidů v GnRH analogovém testu.

Background. Insulin resistance is probably the key factor in the pathogenesis of polycystic ovary Syndrome, and thus insulin sensitization can be a beneficial treatment. We tried to investigate effects of Long-term therapy with metformin in polycystic ovary Syndrome on steroid Levels, ovarian steroidogenesis and on insulin resistance and secretion. We also tried to find predictors of the successful therapy (in terms of improvement of menstrual cyclicity). Methods and Results. 24 oligo/amenorhoeic women with polycystic ovary syndrome were included roto the study. Basal blond samples were taken for the deterrnination of testosterone, estradiol, androstenedione, dehydroepiandrosterone, dehydroepiandrosterone-sulphate, 170H progesterone, 170H pregnenonole, sex-hormone binding globulin and cortisol. Gonadoliberin (GnRH) analogue test was perfonned with estimation of the same steroids and LH. Oral glucose tolerance test was done with dextrose, and with estimation of glucose, insulin, and C peptide. HOMA model assessment was used for calculation of insulin resistance and insulin secretion. All examinations were done before and after 27±4 weeks (average ± standard deviation) of therapy with metformin 1000 mg/day. Significant improvement in menstrual cyclicity was observed in 58 % of women. No Significant change in basal steroid Levels was found. A trend towards dechne in insulin resistance and secretion was detected. Significant decrease in the mean stimulated testosterone level (from 1.74 to 1.54 nmoUl, 95% CI l .42-2.08 and 1.21-1.87; p<0.05), 170H progesterone level (from 3.32 to 2.37, 95%o CI 1.42-2.08 and 1.21-1.87; p<0.05), LH (from 9.1 to 4.8 IU/I, 95%o CI 6.4-12.8 and 3.4-6.8; p<0.05), and estradiol level (from 0.91 to 0.43 nmol/I, 95% CI 0.69-1.19 and 0.38-0.65; p<0.01) were detected. The best prediction of the improvement in menstrual cyclicity after metformin was achieved with the combination of basal 170H progesterone, androstendione, testosterone and SHBG. This model correctly classified 86.7% of subjects. Conclusions. Long-term therapy with metformin led to the improvementin menstrual cyclicity, without Significant change in basal steroid Levels or parameters of insulin resistance.

Endokrinologický ústav Praha

Effects of long-term Metformin treatment on steroide levels and parameters of insulin resistance in women with polycystic ovary syndrome

Vliv dlouhodobé léčby metforminem na hladiny steroidů a parametry inzulinové rezistence u žen se syndromem polycystických ovarií = Effects of long-term Metformin treatment on steroide levels and parameters of insulin resistance in women with polycystic ovary syndrome /

Effects of long-term Metformin treatment on steroide levels and parameters of insulin resistance in women with polycystic ovary syndrome /

Lit: 27

Souhrn: eng