U 46letého nemocného s nezvratným selháním funkce ledvin při hypertenzi a příznaky levostranné SN při pravidelné dialýze (PDL) provedena příbuzenská transplantace ledviny (22. 11. 90, Aza+Pr+CyA). Po opožděném rozvoji funkce (3 HD, 13.12. S-kr 107) SN zlepšena, při dalším pobytu (17. 3. – 17. 4. 91) zjištěna výrazná SAR a proveden neúspěšný pokus o PTA. Přijat urgentně 4. 6. pro klidovou dušnost při oligurii a TK 210/140, zjištěna znovu manifestní SN a selhání funkce štěpu (S-kr 416). Sonograficky (Doppler) ve štěpu progrese se ztrátou perfuze periferních větví, biopticky pouze diskrétní ložisková buničnost a hyperplázie a hypercelularita juxtaglomerulárních aparátů. Po obnovení PDL a UF kolem 7kg zlepšení klinického stavu, avšak oligurie trvala i při propuštění (13. 6.) do ambulantní péče a v PDL bylo nezbytné pokračovat i při dalším pobytu (30. 7.- 18.9.); byla ukončena až 17. 9. Při něm zjištěna přímá závislost mezi ejekční frakcí levé komory (EF) a úrovní funkce štěpu: potřeba PDL při EF 15-20 %, S- kr 160 (týden po HD) při EF 31 % a znovu potřeba PDL při EF kolem 15 %. Na výrazné hypoperfúzi štěpu při SN (takového stupně, že vedla k oligurickému selhání typu ATN) se nepochybně podílela SAR. Po obnově diurézy a částečné restituci funkce (S-kr 96-166) byl nemocný při kardiotonické a antihypertenzní léčbě v dobrém stavu sledován ambulantně dalších téměř 5 let. Zemřel na sepsi při subfrenickém abscesu 21. 1. 96, jeho poslední S-kr byl 189.

IKEM Praha