Onemocnění ledvin jsou nejčastější příčinou sekundární hypertenze. Léčba renální hypertenze má za cíl snížit krevní tlak na 130/80 mm Hg (u proteinurických nefropatií 125/75 mm Hg), zmenšit zvýšené kardiovaskulární riziko a zpomalit progresi ledvinového onemocnění. U převažující renoparenchymatózní hypertenze se při farmakoterapii upřednostňují antihypertenziva s prokázaným renoprotektivním působením - inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo AT 1 blokátory. U většiny nemocných je nutná kombinační léčba, především s diuretiky, blokátory kalciových kanálů a s beta-blokátory. Přítomnost závažné renální insuficience vyžaduje snížené dávkování inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu a mnoha beta-blokátorů. Léčba hypertenze u hemodialyzovaných pacientů zahrnuje důslednou kontrolu objemu extracelulární tekutiny omezením příjmu soli a optimální ultrafiltrací během každé hemodialýzy. V případě nedostačující volumové kontroly je nezbytná farmakologické léčba. Všechny skupiny antihypertenziv, s výjimkou diuretik, jsou účinné. Při léčbě hypertenze po transplantaci ledviny se nejčastěji používají blokátory kalciových kanálů, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a kličková diuretika. Cílem léčby renovaskulární hypertenze je, kromě snížení krevního tlaku, zachování či zlepšení funkce ischemizované ledviny. Upřednostňuje se perkutánní transluminální angioplastika, obvykle spolu s intravaskulárním stentem nebo chirurgická revaskularizace. Při kontraindikaci nebo selhání invazivní léčby je indikovaná farmakoterapie.

The kidney diseases are the most frequent cause of secondary hypertension. The treatment of renal hypertension ought to decrease blood pressure to 130/80 mm Hg (in proteinuric nephropathies, to 125/75 mm Hg ), to diminish the increased cardiovascular risk and to slow down the progression of renal disease. The pharmacological therapy of predominantly renoparenchymatous hypertension prefers antihypertensive drugs with a proven renoprotective action - angiotensin converting enzyme inhibitors or angiotensin receptor 1 blockers. In the majority of patients the combination drug treatment is necessary, predominantly with diuretics, calcium channels blockers and beta-blockers.The presence of significant renal insufficiency necessitates a reduced dosage of angiotensin converting enzyme inhibitors and most of the beta-blockers. The treatment of hypertension in hemodialysed patients comprises strict control of the volume of extracelular fluid by salt restriction and optimal ultrafiltration during every hemodialysis. The necessity of pharmacological treatment is in the case of insufficient volume control. All classes of antihypertensive drugs, except diuretics, are effective. Angiotensin converting enzyme inhibitors, calcium channels blockers and loop diuretics are most frequently used in the treatment of hypertension after transplantation of the kidney. The aim of the treatment of renovascular hypertension is, besides the decreasing of blood pressure, the preserving or improving of the function of the ischaemic kidney. Percutaneous transluminal angioplasty, usually with intraluminal stent, or surgical revascularization are the preferred method of treatment. Pharmacotherapy is indicated in the cases of contra-indication or if there is failure of the invasive treatment.

3 interní oddělení ÚVN Praha

Treatment of hypertension in renal diseases

Léčba hypertenze při onemocnění ledvin = Treatment of hypertension in renal diseases /

Treatment of hypertension in renal diseases /

Lit: 20

Souhrn: eng