Východisko. Problematika rozhodovacích procesů u nemocných s ireverzibilním selháním orgánových funkcí a nepříznivou prognózou je nedílnou součástí péče o kriticky nemocné. Ukončování ventilační podpory představuje jednu ze součástí komplexního přístupu omezování rozsahu terapie u nemocných s ireverzibilním selháním vitálních funkcí. Cílem práce je shrnutí zkušeností s ukončováním ventilační podpory u nemocných hospitalizovaných na pracovišti autorů v letech 1999–2001. Metody a výsledky. Ve sledovaném období bylo provedeno ukončování ventilační podpory u 46 nemocných v terminálním stadiu onemocnění. U 23 pacientů bylo použito způsobu postupného snižování ventilační podpory, u 23 pacientů bylo provedeno přímo odpojení od ventilátoru. Průměrná doba od zahájení procesu ukončování ventilační podpory do zástavy oběhu nemocného a stanovení exitu (doba UVP) celého souboru byla 188 minut, rozmezí 3–1634 minuty. Analgosedace byla použita u 24 nemocných, kde byla nalezena delší doba UVP oproti skupině nemocných bez analgosedace (medián 161, resp. 17,5 minuta, p=0,002). Nemocní se zachovalou dechovou aktivitou vykazovali delší dobu UVP v porovnání k nemocným bez dechové aktivity (medián 85, resp. 17, p=0,014). U všech nemocných byl uveden v dokumentaci záznam o vysazení postupů podpory orgánových funkcí. Závěry. Ukončování ventilační podpory jemožnou a legitimní součástí postupů vysazení podpory orgánových funkcí u nemocných v terminálním stadiu onemocnění s ireverzibilně narušenou integritou organizmu. Jedná se o postup, který je v souladu jak se současným pojetím medicíny, tak s platnými právními normami, a při splnění všech předpokladů k jeho indikaci a dodržení správného provedení ho lze zařadit mezi lege artis postupy klinické praxe.

Background. End of life decisions have been considered as an important part of making decisions in terminally critically ill patients. Withdrawing mechanical ventilation (terminal weaning) represents one of the procedures limiting life support therapy. The aim of the study was to examine the clinical experiences of limiting ventilatory support at tertiary care hospital ICU in Czech Republic. Methods and Results. A retrospective, descriptive study of all patients experienced terminal weaning (TW) in years 1999–2001 was conducted. Diagnosis, length of ICU stay (LOS) in days before decision of TW was made, duration of TW (TW time = time from starting TW to cardiac arrest in minutes), way of TW and difference in TW time between selected patients subgroups were also evaluated. Selected data are presented as mean or median, t-test or Mann-Whitney Rank Sum Test were used, p<0.05 was considered statistically significant. The TW procedure was employed in 46 patients, stepwise reduction of ventilatory support was performed in 23 patients, ventilator withdrawal procedure in 23 patients. The mean TW time in all patients was 188 minutes. There was shorter TW time in patients with analgosedation comparing to those without (median 17, resp. 161 minutes, p=0.002). Patients without respiratory activity showed shorter TW time comparing to patients with preserved respiratory activity (median 17, resp. 85 minutes, p=0.014). Conclusions. Terminal weaning represents an important part of processes of discontinuing life-sustaining therapies in terminally critically ill patients. There is medical, ethical and legal basis to employ this procedure at intensive care unit.

Klinika anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny LF UK a FN Hradec Králové

Terminal weaning in critically ill patients

Ukončování ventilační podpory u nemocných v intenzivní péči = Terminal weaning in critically ill patients /

Terminal weaning in critically ill patients /

Lit: 5

Souhrn: eng