Východisko. Difuzní velkobuněčné B lymfomy tvoří heterogenní skupinu lymfomů, která zahrnuje různé nádory odlišující se původem,morfologickým obrazema klinickým chováním. Difuzní velkobuněčné Blymfomy jsou nověji členěny do dvou velkých, prognosticky relevantních podskupin s odlišnou genovou expresí. Zatím však nebyly detegovány klíčové geny, jejichž vyšetření by umožnilo tyto lymfomy typizovat v běžné diagnostické praxi. Cílem práce bylo sledovat genetické změny a expresi několika genů zúčastněných na onkogenezi velkobuněčných lymfomů. Metody a výsledky. V práci jsme analyzovali soubor 31 nemocných s difuzními velkobuněčnými B lymfomy, u kterých jsme měli k dispozici základní klinická data včetně sledování v průběhu nemoci. V imunohistochemickém vyšetření jsme použili panel protilátek proti CD20, CD79a, BCL-2, CD10, Ki-67 a TP53. Metodou FISH jsme vyšetřovali translokaci t(14;18) a zlom v oblasti genu BCL6 (3q27) signalizující translokace t(3;?) s variabilními translokačními partnery. Metodou PCR jsme vyšetřovali translokaci t(14;18) a klonální přestavbu těžkého řetězce imunoglobulinu a lehkého řetězce kappa. Závěry. Exprese BCL-2 proteinu souvisela s klinicky nepříznivým průběhemchoroby. Exprese ostatních vyšetřených markerů s klinickým chováním nádorů nekorelovala jednoznačně. Nádory, které měly histogenetickou souvislost s folikulárním lymfomem (kompozitní nádory tvořené velkobuněčným difuzním a folikulárním lymfomem) měly v souboru zřetelně vyšší mortalitu než nádory vzniklé de novo. S nepříznivým průběhem choroby souvisely rovněž vyšší hodnoty Mezinárodního prognostického indexu (IPI).

Background. Diffuse large B-cell lymphomas represent a heterogeneous group of tumors with a different origin, morphological findings and a variable clinical prognosis. These tumors have been recently classified into two prognostically relevant subgroups differing in the gene expression. The key genes suitable for routine diagnostics of DLBCL have not been yet identified. The aim of this work was to study changes and expression of several genes and proteins participating in the genesis of DLBCL. Methods and Results. We analysed a group of 31 patients with diffuse large B-cell lymphomas. Basic clinical data including follow-up of the patients were available. Tumors were examined by a panel of immunohistochemical reactions with antibodies against CD20, CD79a, BCL-2, BCL-6, CD10, Ki-67 and TP53. FISH was used to detect a translocation t(14;18)(q32;q21) and/or a break in BCL6 region (3q27) suggestive of a translocation with a variable translocation partner t(3;?). PCR was utilized to detect the translocation t(14;18) and a clonal rearrangement of heavy and/or kappa chain of the immunoglobin genes. Conclusions. The expression of BCL-2 protein appeared to correlate with a higher mortality rate. The expression of other proteins examined in the study did not correspond significantly with the clinical development of the disease. Tumors with follicular lymphoma as a component had significantly higher mortality rate than the tumors developing de novo. Moreover, higher mortality was evident in cases with higher values of the International Prognostic Index (IPI).

Ústav patologie a molekulární medicíny 2 LF UK a FNM Praha

Diffuse large B-cell lymphomas: heterogeneous origin and prognosis from the view of contemporary diagnostics

Velkobuněčné difuzní B lymfomy: heterogenní původ a prognóza z hlediska současné diagnostiky = Diffuse large B-cell lymphomas: heterogeneous origin and prognosis from the view of contemporary diagnostics /

Lit: 19

Souhrn: eng