Úvod: Karcinom plic je závažné onemocnění s významnými celospolečenskými dopady, které je pričinou až čtvrtiny úmrtí na maligní^. Jde o nádorové onemocnění s jednou z nejnižších kurabilit vůbec, s nepříznivou prognózou a vysokou letalitou. Jedinou potenciálně kurativní léčbou zůstává radikální plicní resekce. Cíl práce: Retrospektivní analýza výsledků chirurgické léčby plicní rakoviny ve čtyřletém období. Metodika: V letech 2000-2003 bylo diagnostikováno a následně operováno na pracovištích autorů 200 osob s maligním plicním nádorem, poměr mužů ku ženám byl v souboru 4 : 1. 36 pacientů (18 %) podstoupilo v rámci stagingu nemoci chirurgickou exploraci mediastina prostřednictvím videomediastinoskopie. Radikáilní resekcí se rozumí výkon v rozsahu minimálně lobektomie, doplněný o disekci mediastina formou samplingu. Hodnoceno jednoleté, dvouleté a trileté přežívání operovaných. Výsledky: Lobektomie tvorily téměř 70 % radikálních výkonů, pneumonektomie 15 %, explorací provedeno necelých 5 %. Průměrná hodnota operability činila 14 %, resekability pak necelých 13,5 %. Histologicky nejčastějším typem nádoru v souboru byl epidermoidní karcinom (přes 42 %). Necelé dvě třetiny nálezů se nacházely v časných stadiích lA a IB, 20 % bylo lokoregionálně pokročilých či diseminovaných. Významnější komplikace Ipneumotorax, pooperační krvácení, dechová nedostatečnost) autori zaznamenali v 27 případech (l3,5 %), perioperační mortalita nepřesáhla 4 %. 43 nemocných operováno po neoadjuvantní léčbě, 11 pacientů pro recidivu karcinomu plic. Souhrnné jednoleté přežití bylo 82,6 %, dvouleté cca 62 % a tři roky přežila polovina operovaných. Závěr: Základem léčebného protokolu bronchogenního karcinomu by měla být radikální plicní resekce, která je jediná potenciálně kurativní. Nedílnou součástí stážovacího protokolu je videomediastinoskopie, která pomůže předoperačně vyselektovat pacienty s diseminací choroby, kten posléze profitují z neoadjuvantní léčby. Ta je jednou z hlavních cest vedoucích ke zlepšení výsledků terapie plicní rakoviny. Rovněž pri rekurenci nemoci je optipostupem reresekce nádoru. Naopak sporné výsledl^ prináší provádění tzv. rozšířených resekcí a radikální operace IV. stadií choroby. Chirurgická léčba malobuněčné rakoviny prichází v úvahu pouze u časných stadií.

Introduction: Lung carcinoma is serious disease with significant social consequences, responsible for up to 25 % of all deaths due malignancies. It may have the lowest curability rate of all the tumourous disease, an adverse prognosis and high lethality. The only potentially curative treatment is a radical lung resection. Purpose of the paper: Retrospective analysis of the results of surgical management of lung carcinoma over a four-year period. Method: In the years 2000-2003 200 subjects presenting with a malignant lung tumour were diagnosed and subsequently operated at the departments of the authors. The ratio of men and women in the group was 4:1. During the staging of the disease videomediastinoscopy was used for a surgical exploration of the mediastinum in 36 patients (18 %). A radical resection involves at least lobectomy supplemented with a disection of the mediastinum in the form of sampling. We evaluated one-, two- and three-year survival of the surgical patients. Results: Almost 70 % of the radical surgeries were lobectomies, 15 % pneumonectomies, while barely 5 % were explorations. Mean operability was 14 %, resectability just under 13,5%. The most frequeient histological type of tumour in the group was epidermoid carcinoma (more than 42 %). Just under two thirds of the findings were in the early stages lA and IB, 20 % were locoregionally advanced or disseminaed. The authors encountered serious complications (pneumothorax, postoperative bleeding, dyspnoea) in 27 cases (13.5 %), perioperative mortality did not exceed 4 %. 43 patients underwent surgery after neoadjuvant therapy, 11 patients because of a recurrence of lung carcinoma. Overall one-year survival was 82.6 %, two-year approx. 62 %, half of the patients survived for three years. Conclusions: The basis of the treatment protocol for bronchogenic carcinoma should be radical lung resection, which alone potentially offers a cure. Part and parcel of the staging protocol is videomediastinoscopy, which helps pick up prior to surgery patients with a disseminated disease, who can then benefit from neoadjuvant treatment. This is one of the main ways of improving results of the treatment of lung carcinoma. In recurrencies of the disease resection of the tumour is the best possible approach. Somewhat doubtful results, on the other hand, are with the so-called extended resection and with radical surgery in stage IV of the disease. Surgical management of small-cell carcinoma should be considered only in the early stages of the disease.

Chirurgická klinika FN Plzeň Lochotín

Result of lung cancer surgical treatment in the period 2000-2003

Výsledky chirurgické léčby karcinomu plic v letech 2000-2003 = Result of lung cancer surgical treatment in the period 2000-2003 /

Result of lung cancer surgical treatment in the period 2000-2003 /

Lit: 11

Souhrn: eng