Většina pacientů s bronchiálním astmatem dobře reaguje na konvenční bronchodilatační a protizánětlivou léčbu, která se opírá o efekt glukokortikosteroidů (CKS). CKS blokují produkci klíčových mediátorů alergického zánětu dýchacích cest především v T-lymfocytech. Asi u 5 % astmatiků je odezva na inhalační či systémové podání CKS nedostatečná a jejich astma lze popsat jako obtížně léčitelné (OLA). Péče o tyto nemocné je obtížná a nákladná, vyžaduje individuální přístup a multidisciplinární spolupráci. Fenotyp OLA není homogenní, je popsán podtyp s převažující eosinofilií i přes léčbu CKS a podtyp s převažující neutrofilií dýchací cest. Tyto dvě skupiny se liší i v patofyziologii, klinickém průběhu a zejména v odezvě na léčbu. Nejzávažnější variantou OLA je kortikorezistentní astma se sníženou topickou citlivostí ke CKS v dýchacích cestách, kde je koncentrace prozánětlivých cytokinů nejvyšší. Snaha překonat tuto lokální rezistenci zvýšením dávky CKS vede při zachované systémové citlivosti ke CKS k výrazným projevům vedlejších účinkuj této léčby. S cílem snížit dávku užívaných CKS bylo vyzkoušena mnoho alternativ. Klinické studie s použitím metotrexátu, zlata, cyclosporinu A a intravenožního imunoglobulinu (WIG) neprokázaly jednoznačně pozitivní efekt bez vedlejší toxicity podaného léku. IVIG má z dostupných alternativ riziko nežádoucích účinků nejmenší. Autoři prezentují kazuistiku mladé nemocné s kortikorezistentním astmatem, kde po selhání konvenční léčby, imunosupresivní léčby hydoxychlorochinem a imunomodulační léčby makrolidy bylo nutné zahájit podávání IVIG.

Glucocorticosteroid anti-inflammatory therapy has reliable effect in majority of patients with bronchial asthma. CKS lowers production of key mediators and cytokines of allergic inflammation in T-lymfocytes and other respiratory cells. Approximately 5 % of asthmatics do not respond well to effect of CKS and their asthma can be described as difficult-to-control. Taking care of these patients consumes a substantial proportion of financial and health resources. Clinical phenotype of difficult-to-control asthma is not unified. At least two clinical and morphological subtypes with various responses to therapy could be distinguished. Subtype associated with dominating eosinophil infiltration of airways despite CKS therapy and subtype with prevailing airway neutrophilia. Most complicated are corticosteroid-resistant patients. Their cdrways are resistant to CKS effect due to increased concentration of inflammatory cytokines, but systemic sensitivity to CKS is intact. Therefore treatment with highdose CKS leads to side-effects in these patients. Many alternative approaches with potential steroid-sparing effect were clinically applied. However clinical studies with methotrexate, gold, cyclosporin A and intravenous immunoglobulin (WIG) proved some effects, but serious sides effects could appear. IVIG therapy is well tolerated and its effect could be beneficial especially in most severe patients. Authors present a case-report of young patient with corticosteroid-resistant bronchial asthma. Failure of asthma therapy according to guidelines, and unsatisfactory effect of hydroxychlorochine as additive immunosuppressive treatment was observed. IVIG therapy was initiated in this patient.

Therapy pitfalls in difficult-to-control bronchial asthma

Úskalí terapie obtížně léčitelného asthma bronchiale = Therapy pitfalls in difficult-to-control bronchial asthma /

Therapy pitfalls in difficult-to-control bronchial asthma /

Lit. 32