Mám radost, že se po létech zase objevila snaha, v knižní a obecně dostupné formě vytvořit kvalitní a originální komplexní český farmakologický text. Taková věc je nutná a moc se sluší: je třeba mít pořádnou vlastní českou knihu o daném vědním oboru. Taky mám radost, že se objevují překlady zahraničních komplexních farmakologických textů; v době, kdy bohužel ještě ne všichni zájemci si dokážou přečíst originál, je to nutné taky, a taky se to sluší: je třeba mít kontakt s představami a přístupy daného vědního oboru jinde ve světě. Je ovšem škoda, že se v daném okamžiku zdá snazší prosadit překlad zahraniční knihy než vydání domácí knihy české; nemalou roli v tom hraje nákladnost vyobrazení - snáze se přetiskne hotový (i barevný) obrázek - ono právě je dneska už všechno na disketě - než se dá vytvořit obrázek nový (byť černobílý). A sebelepší překladatel je také zbaven odpovědnosti i dřiny s vlastním vytvářením, výběrem a strukturou textu - zatímco nikdo pořádně neocení tuhle činnost autora (opravdického, který jako své dílo jen neprezentuje statě, které pro něho - anebo před ním - již napsal někdo jiný nebo si jen nekompiluje směsici více anebo i méně přesných překladů). Autor této úvahy již nemálo učebních textů farmakologie přečetl, leckteré překládal a některé i napsal; obrací se proto k potenciálním autorům budoucích českých učebnic oboru s nadějí, že jim v jejich mimořádně záslužné a nelehké práci některé z jeho názorů a postřehů mohou být prospěšné - přesto, že četné z uvedených bodů bude asi každý považovat za samozřejmost. Upozorňuji důrazně, že v dalších úvahách o tom, co osobně považuji anebo nepovažuji za více anebo méně vhodné - anebo dokonce o tom, co se podle mého přesvědčení musí anebo nesmí - nemám na mysli žádný určitý text a žádného určitého autora, ale že jde o obecná hlediska, která považuji za významná. Náhodně vymyšlené příklady uvádím pouze na osvětlení určité teze a nepředstavují kritiku žádného konkrétního díla; pokud potřebuji na některý konkrétní text poukázat, tedy jej výslovně jmenuji.