Východisko. Hyperlipidémie (HLP) patří k hlavním rizikovým faktorům vzniku diabetus mellitus 2. typu (DM2). V patogenezi rozvoje inzulínové rezistence (IR), poruch glukózové homeostázy a jejich progrese do DM2 hrají významnou roli oxidační stres a endoteliální dysfunkce (ED). Práce posledních let ukazují na možnosti prevence vzniku DM2 léčbou HLP, která je charakterizována zvýšeným oxidačním stresem i ED. Metody a výsledky. Po dobu dvanácti měsíců jsme podávali 46 nemocným (skupina S) s primární HLP (LDL-C > 4,1 mmol/l a TG <3,5 mmol/l), 20 mg atorvastatinu nebo 40 mg simvastatinu. Nemocní s LDL-C >4,1 mmol/l a současně TG >3,5 mmol/l byli náhodně zařazeni do dvou skupin: Skupina SF byla léčena kombinací statin + 200 mg mikronizovaného fenofibrátu denně a skupině SR byl ke statinu přidáván přípravek obsahující polyenové mastné kyseliny n-3 řady (PUFA n-3) v denní dávce 3,6 g. Po roční terapii jsme zjistili vedle příznivého ovlivnění koncentrací aterogenních lipidů a lipoproteinů u skupin S a SF významný pokles koncentrace konjugovaných dienů (KD) v LDL ( -21, resp. 16 %, obě P <0,05); při vyšetření kinetiky KD v LDL u skupiny S hraniční prodloužení lag fáze (P=0,06) a ve skupinách SF a SR pokles bazální absorbance v LDL (-10, resp. 18 %, obě P<0,05). Ve skupině S a SR jsme zjistili významnou úpravu ED (vzestup tokem zprostředkované vazodilatace, FMD) o 20 %, resp. o 18 %, (obě P<0,05) a ve skupině SR významný pokles mikroalbuminurie. Neprokázali jsme však významné koncentrace inzulínu, C-peptidu ani indexů vyjadřující míru IR (HOMA a QUICKI). Závěry. Dlouhodobá hypolipidemická léčba v naší studii ovlivnila příznivě oxidační stres a ED, nevedla však ke změnám ukazatelů IR.

Background. Hyperlipidaemia represents one of the major risk factors of the type 2 diabetes mellitus (DM2). In the pathogenesis of insulin resistance (IR) development glucose homeostasis impairment and their progression into DM2, oxidative stress and endothelial dysfunction (ED) may play an important role. Recent papers indicate the possibility to prevent the development of DM2 by HLP treatment, which is characterised by increased oxidation stress and ED. Methods and Results. For the period of twelve months 46 patients with primary HLP (group S) (LDL-C > 4,1 mmol/l a TG <3,5 mmol/l), were treated with atorvastatine 20 mg or simvastatine 40 mg. Patients with LDL-C > 4,1 mmol/l along with TG >3,5 mmol/l were randomly divided into two groups. The SF group was treated with a combination of statin + 200 mg micronized fenofibrate each day, and group SR received together with statin a compound containing n-3 polyene fatty acids (PUFA n-3) in the daily dose of 3.6 g. After one year lasting therapy we found beside the positively influenced concentration of atherogenic lipids and lipoproteins in the group S and SF a significantly reduced concentration of conjugated dienes (CD) in LDL ( -21, resp. 16 %, both P<0,05); the test of KD kinetics in LDL in the group S has marginal increase of the lag phase (P=0.06) and in the groups S and SR also a significant improvement of ED (increase by the flow of mediated vasodilation, FMD) by 20%, resp. by 18% (both P<0,05) and in the SR group a significant decrease of microalbuminuria. We did not proved significant concentrations of insulin, C-peptide or indexes showing the degree of IR (HOMA and QUICKI) Conclusions. Long-lasting hypolipidemic treatment positively affected in our study the oxidative stress and ED, however, it did not resulted in changes of IR.

4 interní klinika 1 LF UK a VFN Praha

Oxidation stress, insulin resistance and endothelial dysfunction during the treatment of hyperlipidaemia

Oxidační stres, inzulínová rezistence a endoteliální dysfunkce v průběhu léčby hyperlipidémie = Oxidation stress, insulin resistance and endothelial dysfunction during the treatment of hyperlipidaemia /

Oxidation stress, insulin resistance and endothelial dysfunction during the treatment of hyperlipidaemia /

Lit. 46