ÚVOD: Metoda zevní fixace jako primární stabilizace suprakondylické zlomeniny humeru u dětí již v literatuře popsána byla. Zavřená repozice a vnitřní fixace s následným zajištěním fixací sádrovým obvazem je na našem pracovišti metodou volby pro ošetření dětí se suprakondylickou a interkondylickou zlomeninou distálního humeru, standardně zevní fixaci nepoužíváme. Představujeme soubor pacientů, u kterých aditivní stabilizace loketního kloubu zevní fixací umožnila péči o poranění distálního humeru v rámci komplexního poranění horní končetiny. PACIENTI: V průběhu tříletého období byli na našem pracovišti ošetřeni čtyři pacienti se suprakondylickou, či interkondylickou zlomeninou pažní kosti v rámci komplexního poranění horní končetiny. U těchto pacientů jsme po primární stabilizaci fragmentů místo klasické fixace sádrovým obvazem použili stabilizaci loketního kloubu zevní fixací pomocí unilaterální montáže. VÝSLEDKY: V souboru byli dva chlapci se suprakondylickou a dva chlapci s interkondylickou zlomeninou pažní kosti. Jeden chlapec se semiamputací v zápěstí (Tscherne O3) a dislokovanou suprakondylickou zlomeninou (typ 2/3) se zahojil bez následků; u druhého chlapce se suprakondylickou zlomeninou humeru v rámci semiamputace distálního humeru (Tscherne O3) se v průběhu léčby vyvinul pakoub distálního humeru. U obou chlapců s interkondylickými zlomeninami distálního humeru v rámci komplexního poranění horní končetiny došlo k úplnému zhojení linie lomu s částečným omezením rozsahu pohybu („Range of Motion“ ROM). Délka sledování pacientů je od dvou let do šesti měsíců. ZÁVĚR: Na našem pracovišti nepoužíváme zevní fixaci jako metodu primárního ošetření suprakondylické, či interkondylické zlomeniny humeru u dětí. V případech poranění distálního humeru v rámci komplexního poranění horní končetiny je však tato metoda velmi užitečná pro následnou pooperační péči a je pacienty i dobře snášena.

BACKGROUND: External fixation has been used for primary stabilisation of the distal humeral supracondylar and intercondylar fractures in children by several authors. In our department closed reduction and internal fixation for stabilisation of these distal humeral fractures in children is used as a first choice, external fixation is not used primarily. The authors present a cohort of pediatric patients in which the additive stabilisation of the elbow using the external fixation makes the management of the distal humeral fracture in the complex upper extremity injury possible. PATIENTS: During the period of three years we treated four children with complex injury of the arm including the supracondylar or intercondylar fracture of the humerus. In these patients the additive stabilisation of the elbow by external fixator was used after the primary internal fixation was performed. We used the unilateral fixator type. RESULTS: There were two boys with supracondylar fracture and two boys with intercondylar fracture of the distal humerus. The first boy with the compound fracture of the wrist (Tscherne type O3) and supracondylar fracture of the humerus was healed without any sequels; in the second boy with the compound fracture of the distal humerus (Tscherne type O3) with supracondylar fracture of the humerus the nonunion of the fragments developed. In the two boys with intercondylar fracture was found complete bone healing with limited ROM. The follow up is from two years to six month. CONCLUSION: We don’t use the method of external fixation for a primary stabilisation of the supracondylar or intercondylar fractures of the humerus in children. However, in case of the complex injury of the upper extremity we found it very helpful for injury management.

Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3 LF UK a Centrum dětské traumatologie FTN Praha Krč

Additive stabilisation of the elbow using external fixator in pediatric skeletal traumatology

Lit.: 9