Souhrn: Až 40 % pacientů v ordinacích lékařů primární péče trpí psychickou poruchou, ale jen 5,4 % přichází spontánně pro psychické potíže (2). Nerozpoznáno a neléčeno zůstává 50–75 % pacientů s psychickou poruchou v primární péči (2). Až u 40 % pacientů dochází k rekurenci (opakování) depresivní epizody, přičemž právě tíže deprese a přítomná komorbidita jsou hlavními prediktory delšího trvání současné epizody a rozvoje rekurence (22). Komorbidní výskyt depresivních a úzkostných poruch se obvykle udává mezi 60–70 %, tj. až u dvou třetin pacientů (22, 16, 23). Pacienti s komorbiditou deprese a úzkostné poruchy vykazují snížené sociální fungování, delší dobu do dosažení remise při léčbě deprese, vyšší suicidalitu, více času stráveného mimo zaměstnání a v pracovní neschopnosti, prezentují častěji abúzus návykových látek a bývá u nich dřívější začátek depresivního onemocnění vzhledem k věku (9). Dále prezentují více somatických stesků, zejména bolestí na hrudi a dyspeptických potíží, než pacienti s jednotlivou poruchou (20). Obecná doporučení pro léčbu jsou zpracována díky péči odborných společností v dostatečném rozsahu (16, 23). V současné době je dostupná široká paleta antidepresiv (A) (viz tab. 1), která se rozdělují do skupin podle mechanismu účinku. Problém tak může činit výběr vhodného AD pro konkrétního pacienta (viz tab. 2).

Katedra psychiatrie IPVZ Praha

Lit.: 33