Icodextrin, polymer glukózy, je vedle glukózy alternativním osmotickým agens peritoneálně dialyzačních roztoků. Ultrafiltraci generuje na principu koloidní osmózy, a je proto účinný i při dlouhotrvajících (např. nočních) prodlevách a vysoké permeabilitě peritonea, kdy zabraňuje zpětné resorpci dialyzátu. Ultrafiltrace je udržena i při případné peritonitidě. Incidence bakteriální peritonitidy se při léčení icodextrinovým a glukózovým roztokem neliší. Při icodextrinu byl svého času pozorován zvýšený výskyt sterilní peritonitidy. Přičino u byla kontaminace některých šarží roztoku peptidoglykanem, což je součást buněčné stěny grampozitivních bakterií. Exaktními izotopovými metodami bylo prokázáno, že léčení icodextrinovým roztokem zlepšuje stav hydratace peritoneálně dialyzovaných nemocných, což dává předpoklad pro snazší kontrolu krevního tlaku. Při dialýze s icodextrinem dochází ke snížení masy levé komory. Akutní hemodynamické účinky icodextrinu zatím vzhledem k metodickým problémům provedených studií není možné jednoznačně interpretovat. Pokud je do preskripce peritoneální dialýzy zařazen místo glukózového icodextrinový roztok, snižuje se metabolická zátěž glukózou, což může příznivě ovlivnit hyperlipidemii, hyperinzulinemii, hyperleptinemii, u diabetiků navíc i kontrolu glykemie. Funkce peritonea jako dialyzační membrány je při léčení icodextrinovým roztokem stabilní, pravděpodobně déle než při léčení glukózovými roztoky. Data z rozsáhlého registru dokladují nižší mortalitu nemocných léčených icodextrinem, to však bude muset být potvrzeno v prospektivních randomizovaných kontrolovaných studiích.

Icodextrin, a glucose polymer, is an alternative osmotic agent to glucose in peritoneal dialysis solutions. Icodextrin generates ultrafiltration through colloid osmosis and is thus effective even during long-term (e.g., nighttime) dwells and in cases of high peritoneal permeability, where it prevents dialysate reabsorption into the systemic circulation. Ultrafiltration is maintained even in the presence of peritonitis. The incidence of bacterial peritonitis is not different when using icodextrin- or glucose-based solutions. Some time ago, icodextrin use was implicated in an increased incidence of sterile peritonitis. This was due to contamination of some batches of the solution by peptidoglycan present in the cell wall of G+ bacteria. Using exact isotope methods, treatment with icodextrin-based solution has been shown to improve the hydration status of peritoneal dialysis patients, suggesting a potential for improved blood pressure control. Icodextrin-based dialysis is associated with a reduction of left ventricular mass. Given the methodological flaws of trials conducted to date, the acute hemodynamic effects of icodextrin cannot be conclusively interpreted. Inclusion of icodextrin-based solution instead of the glucose-based one into the prescription of peritoneal dialysis decreases the metabolic load with glucose potentially having a beneficial effect on hyperlipidemia, hyperinsulinemia and hyperleptinemia, with improved glycemic control in patients with diabetes as an additional benefit. Function of the peritoneum as a dialysis membrane is stable during icodextrin-based treatment, possibly longer compared with glucose-based solutions. Data derived from a large-scale registry have shown lower mortality oficodextrin-treated patients; this, however, needs to be confirmed by prospective randomized controlled trials.

1 Interní klinika Lékařské fakulty UK a FN Plzeň

Icodextrine peritoneal dialysis solution in clinical practice

Ultrafiltrace a prevence alterace peritoneální membrány - determinanty úspěšnosti léčby peritoneální dialýzou - editorial.

Lit.: 39