Skoro třicet let se udržuje v myslích některých lidí trpících nespecifickými zdravotními potížemi, počínaje nespavostí a bolením hlavy a konče těžkými stavy vedoucími až k pracovní neschopnosti, představa, že jejich problémy způsobuje elektromagnetické pole emitované vysílači nebo domácími spotřebiči. Intenzita tohoto pole se však vždy ukázala být hluboko pod hygienickými limity. Přestože mnoho odborníků, zvláště lékařů z oboru psychiatrie, poukazovalo na to, že zřejmě jde o psychogenní záležitost, teprve použití nové vyšetřovací metody – funkčního magnetického rezonančního zobrazování procesů v mozku – poskytlo přímý a naprosto nezpochybnitelný důkaz toho, že elektromagnetické pole nemá s ohlašovanými potížemi nic společného: u pokusné osoby, která se pokládala za hypersenzitivní (elektrosenzitivní), přístroj současně s ohlašovaným nepříjemným subjektivním pocitem objektivně zaznamenal v jejím mozku vzruch, kdykoli jí bylo řečeno, že byl u její hlavy právě zapnut vysílač mobilního telefonu. Ve skutečnosti však po celou dobu pokusu vysílač zapnutý vůbec nebyl. U kontrolních osob, které se za hypersenzitivní k elektromagnetickému poli nepokládaly, se subjektivní nepříjemný pocit ani objektivní záznam vzruchu v mozku po (nepravdivém) oznámení, že bylo zapnuto elektromagnetické pole, neobjevil.

Stretching back almost thirty years, some people have been convinced that their health troubles (ranging from sleep disorders and headaches to serious health impairment leading to the inability to work) have arisen due to being exposed to an electromagnetic field emitted by nearby transmitters or household appliances. The intensity of these alleged fields has always appeared to be well below standard health and safety limits. In spite of the fact that many psychiatrists have suggested that the syndrome evidently has a psychogenic origin, it was only when functional magnetic resonance imaging (fMRI) became available that a direct and undeniable proof could be given, showing that electromagnetic fields have nothing to do with the reported health troubles. In the brain of a subjectively hypersensitive person, the fMRI device objectively recorded a stimulus any time that the person under investigation was told that the mobile phone transmitter at his or her head was switched on. Simultaneously, the person claimed he or she experienced an unpleasant feeling or pain. However, the mobile phone transmitter was never active during the experiment. The control persons, who did not consider themselves to be hypersensitive to electromagnetic fields, did not report any unpleasant feelings after having been told the mobile phone was on, and no stimulus in their brain was recorded at that time either.

Národní referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetická pole a záření Státní zdravotní ústav Praha

End of electromagnetic hypersensitivity

Lit.: 4