Účel studie: Efektivita intrakardiální elektrické kardioverze se dle některých prací blíží až ke 100 % a je obecně považována za „zlatý standard“ v efektivitě elektrické kardioverze fibrilace síní na sinusový rytmus. Poznatky z experimentálních prací a zkušenosti z praxe naznačují, že efektivitě intrakardiální bifázické kardioverze se velmi přibližuje efektivita některých externích bifázických defibrilátorů. Naším cílem bylo pokusit se zjistit, zda v souboru pacientů s perzistující fibrilací síní, kteří přicházejí k externí bifázické rektilineární elektrické kardioverzi, je u skupiny s neefektivní externí bifázickou kardioverzí přínosné provedení intrakardiální elektrické kardioverze. Použité metody: U souboru 419 pacientů, u kterých bylo provedeno celkem 622 externích elektrických kardioverzí s použitím defibrilátoru s bifázickým rektilineárním výbojem, byla retrospektivně i prospektivně shromážděna data z provedených výkonů za období od VII/2001 do XII/2007, která byla dále statisticky zpracována. Byla sledována jednotlivá i kumulativní efektivita podaných výbojů ve verzi na sinusový rytmus (SR), vztah mezi velikostí energie, proudu a úspěšností verze na SR a dále hodnoty skutečně podané energie a proudu dodaného defibrilátorem. U skupiny 40 pacientů s neefektivní externí kardioverzí a trvající fibrilací síní byla indikována intrakardiální elektrická kardioverze. Souhlas s výkonem dalo jen 7 pacientů. Hodnocena byla efektivita kardioverze, velikosti energie jednotlivých výbojů a kumulativní energie. Výsledky: Kumulativní efektivita externí elektrické kardioverze bifázickým rektilineárním výbojem v obnovení sinusového rytmu v našem sledování dosáhla 93,6 %. Efektivita rostla s počtem a nastavenou energií výboje (v závorce uvedená skutečně podaná) od 46,2 % při prvním výboji o průměrné hodnotě energie 66,3 (85,4) J přes 82,5 % při výboji o průměrné energii 115,7 (147,3) J až po 93,6 % u třetího výboje o energii průměrně 175 (218) J. V průměru tak bylo použito kumulativně 357 (450,7) J energie. Výboje vedoucí k obnovení normálního SR měly signifikantně nižší hodnoty impedance (p < 0,0001), signifikantně vyšší hodnoty proudu (p < 0,0001) a signifikantně vyšší hodnoty nastavené i podané energie (p < 0,0001). Bylo prokázáno signifikantní snížení impedance při 2. výboji ve srovnání s impedancí při 1. výboji (p < 0,0001). Ze 7 pacientů, kteří podstoupili intrakardiální elektrickou kardioverzi se podařilo dosáhnout SR pouze u 3 nemocných (42,9 %, p = 0,001), u 2 došlo k recidivě FS do týdne od výkonu a u 1 za hodinu po výkonu. U všech pacientů byla nutná eskalace 3 výbojů dle protokolu (5–10–15 J) s kumulativní energií 30 J. Skupina nemocných s intrakardiální kardioverzí měla signifikantně vyšší impedanci hrudníku ve srovnání se skupinou s externí kardioverzí (p = 0,017). Závěry: Naše zkušenosti z více než 600 externích elektrických bifázických kardioverzí ukazují, že při vysoké efektivitě bifázického externího výboje blížící se 94 % je další indikace intrakardiální bifázické kardioverze pro její relativně nízkou účinnost (3 ze 7 nemocných) sporná.

Purpose of Study: According to some papers, the effectiveness of intracardiac electrical cardioversion approaches 100 % and is generally considered to be a „gold standard“ in the effectiveness of electrical cardioversion of atrial fibrillation to sinus rhythm. Findings from experimental papers and experience from the practice suggest that the effectiveness of intracardiac biphasic cardioversion is closely approached by that of some external biphasic defibrillators. Our aim was to try to determine whether in our cohort of patients with persistent atrial fibrillation presenting for external biphasic rectilinear electrical cardioversion, performing intracardiac electrical cardioversion would be beneficial in those with ineffective external biphasic rectilinear electrical cardioversion. Methods: In a cohort of 419 patients, in whom a total of 622 external electrical cardioversions were performed using a rectilinear biphasic defibrillator, data on the procedures performed between July 2001 and December 2007 were collected both retrospectively and prospectively and further statistically processed. Both individual and cumulative effectiveness of the shocks delivered in version to sinus rhythm (SR), the relation between the energy, current and success rate of version to SR, and the actual energy and current levels delivered by the defibrillator were observed. In a group of 40 patients with ineffective cardioversion and persistent atrial fibrillation, intracardiac electrical cardioversion was indicated. Only seven patients gave their consent to the procedure. The effectiveness of cardioversion, the energy levels of individual shocks, and cumulative energy were evaluated. Results: The cumulative effectiveness of external electrical cardioversion with biphasic rectilinear shock in restoring sinus rhythm reached 93.6 % in our observation. The effectiveness increased with the number and predetermined energy of the shocks (the energy actually delivered is shown in the parentheses) from 46.2 % at the first shock of an average energy of 66.3 (85.4) J to 82.5 % at the second shock of an average energy of 115.7 (147.3) J to 93.6 % at the third shock of an average energy of 175 (218) J. Thus, on average, 357 (450.7) J of energy were used cumulatively. Shocks leading to restoring a normal SR had significantly lower impedance levels (p < 0.0001), significantly higher current levels (p < 0.0001), and significantly higher levels of the energy predetermined and delivered (p < 0.0001). A significant decrease in impedance was demonstrated at the second shock compared to the impedance at the first shock (p < 0.0001). Out of the seven patients who underwent intracardiac electrical cardioversion, SR was achieved in only three (42.9 %, p = 0.001); two developed recurrent AF within a week after the procedure, and one did within an hour after the procedure. All the patients required three escalating shocks according to the protocol (5–10–15 J) with a cumulative energy of 30 J. The group of patients with intracardiac cardioversion had a significantly higher chest impedance compared to that in the group with external cardioversion (p = 0.017). Conclusions: Our experience with more than 600 external electrical biphasic cardioversions shows that, given the high effectiveness of a biphasic external shock approaching 94 %, further indication for intracardiac biphasic cardioversion is questionable due to its relatively low efficacy (3 out of 7 patients).

Kardiochirurgická klinika FN Olomouc Lékařská fakulta UP Olomouc

Can biphasic rectilinear external cardioversion of atrial fibrillation be compared to biphasic intracardiac cardioversion ?

Lit.: 36