Primární insomnie je charakterizována nedostatečnou kvalitou spánku a potížemi s usínáním nebo udržením spánku, které trvají nejméně jeden měsíc. U krátce působící insomnie je doporučováno podávání hypnotik. Podávání hypnotik u chronické insomnie je kontroverzní. Nebenzodiazepinová hypnotika zolpiden, zopiclon a zaleplon nahradila benzodiazepiny v první linii farmakoterapie krátkodobé insomnie. Podávání hypnotik by mělo být zvažováno až po řádném diagnostickém zhodnocení, zda se nejedná o druhotnou insomnii, po zlepšení spánkové hygieny a po behaviorální léčbě. Pokud tyto postupy nebyly úspěšné, pak je na místě použití hypnotik. Začít s malými dávkami a podávat je na omezeně krátký čas. V léčbě chronické insomnie mohou být použita některá antidepresiva, jako jsou sedativní tricyklická antidepresiva, mirtazapin a trazodon. Nízká noční produkce a sekrece melatoninu byla zjištěna u starších pacientů s insomnií a exogenně podávaný melatonin se u nich ukázal být efektivní v léčbě nespavosti. Kromě podávání léků existuje několik efektivních přístupů v léčbě primární insomnie. Edukace o normálním spánku a poradenství týkající se zvyků, které pomáhají dobré spánkové hygieně, jsou dobrou, ale nikoliv dostatečnou intervencí, pokud jsou použity samostatně. Dále mohou pomoci různé relaxační přístupy, jako je progresivní svalová relaxace. Kontrola podnětů v chování se zaměřuje na odstranění všeho, co vede v době usínání k nadměrné stimulaci. Léčba spánkovou restrikcí se podrobně zaměřuje na snížení času stráveného na lůžku čekáním na spánek. Spánková deprivace pomáhá konsolidovat spánek následující noci, protože zvyšuje spánkovou efektivitu.

Primary insomnia is characterized with difficulty initiating or maintaining sleep, or non-restorative sleep, lasting at least a month in duration. The treatment for short term insomnia with hypnotics is recommended. The use of hypnotics in treating chronic insomnia remains controversial. The non-benzodiazepine hypnotics zolpiden, zopiclone, and zaleplon are replacing benzodiazepines as first-line pharmacotherapy for short-term insomnia. Hypnotics should be considered only after a thorough diagnostic assessment of secondary causes of insomnia, after sleep hygiene has been improved and after behavioral treatments has been attempted. If these approaches are unsuccessful, then hypnotics can be used, starting with very low doses and limiting use to short periods. Some antidepressant, such as sedating tricyclic antidepressants, mirtazapine and trazodone, are also used as sedative-hypnotic agents for the treatment of chronic insomnia. Low nocturnal melatonin production and secretion have been documented in elderly insomniacs, and exogenous melatonin has been shown to be beneficial in treating sleep disturbances of these patients. There are several effective treatment approaches to primary insomnia that do not involve the use of psychopharmacs. Education about normal sleep and counseling around habits for promoting good sleep hygiene are a good but not sufficient intervention when used alone. Various relaxation therapies such as progressive muscle relaxation can be helpful. Stimulus control behavior modification focuses on eliminating environmental cues associated with arousal. Sleep restriction therapy is similarly aimed at reducing the amount of wake time spent in bed. Sleep deprivation helps consolidate sleep on subsequent nights, thereby improving sleep efficiency.

Klinika psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc

Treatment of the primary insomnia from the psychiatrist point of view

Lit.: 19