Infekce kloubní náhrady je nejzávažnější komplikací endoprotetiky. Rychlá a exaktní diagnostika je základním předpokladem pro úspěšnou terapii. Ta může být obtížná zejména v případech mitigovaných infekcí s přežíváním bakterií v biofilmové formaci s minimální reakcí organizmu. V článku autoři podávají přehled diagnostických metod používaných k diagnostice infekce endoprotézy. Základem v diagnostice infikované endoprotézy je anamnéza a klinické vyšetření. Laboratorní techniky jsou standardně používané. Jejich senzitivita je poměrně vysoká, ale specificita nedostatečná. Zobrazovací metody vykazují značnou nepřesnost v diferenciální diagnostice septického a aseptického uvolnění s výjimkou scintigrafie pomocí značených leukocytů, protilátek nebo jejich kombinace. Tyto metody jsou však nákladné a pracné. Mikrobiologické metody jsou zlatým standardem v diagnostice infekce endoprotézy. Jejich přesnost se zvyšuje s použitím sonikace a rozšířené biomateriálové kultivace. Nekultivační metody jsou rozvíjeny v posledních desetiletích. Jejich výhodou je velmi vysoká senzitivita a rychlost. Nevýhodou je nákladnost a možnost falešně pozitivních výsledků. Jako slibná se ukazuje metoda imunofluorescenční mikroskopie, u které lze minimalizovat riziko falešně pozitivních výsledků a je poměrně jednoduchá. Jako poslední autoři zmiňují subjektivní zhodnocení operatérem, jehož význam je nezanedbatelný. Na závěr autoři zdůrazňují, že neexistuje jednoduchá, rychlá a přesná diagnostická metoda vedoucí k exaktní diagnostice infikované kloubní náhrady a vždy je potřeba komplexní zhodnocení.

Infection is the most serious complication of endoprosthetics. Rapid and exact diagnostics is the fundamental presumption for successful infection therapy. Difficulties could occur especially in case of mitigated infections where bacteria survive in biofilm formation with a minimal response of the host organism. Authors provide a survey of diagnostic methods used in endoprosthetic infections. Patient’s history and physical examination is the basis for endoprosthetic infection diagnostics. Laboratory techniques are used as a standard method in endoprosthetic infection diagnostics. Their sensitivity is good but specificity is insufficient. Imaging methods show considerable inaccuracy in differential diagnostics of septic and aseptic loosening of endoprosthesis; scintigraphy with labeled leukocytes, antibodies or their combinations is an exception but those methods are laborious and rather expensive. Microbiological methods are also used in diagnostics of endoprosthetic infection. Their accuracy increases with the use of sonication and extensive biomaterial cultivation. Nonculture methods have been developed in last decades. High sensitivity and velocity is their significant advantage. High costs and a possibility of false positive results is a disadvantage of this method. Imunofluorescence microscopy with a minimal risk of false positive result is relatively easy and promising method. The authors also mention the subjective opinion of the surgeon which is indispensable. At the conclusion the authors underline that a simple, fast and accurate diagnostic method leading to exact evaluation of endoprosthetic infection does not exist, complex assessment is always necessary.

1 ortopedická klinika LF MU FN u sv Anny v Brně

Diagnostics of periprosthetic infection

Lit.: 48