Východisko: Dlouhodobá aplikace kalcineurinových inhibitorů (Cl) u pacientů po transplantaci ledviny je díky jejich nefrotoxickému potenciálu často spojena s rozvojem ireverzibilního poškození štěpu. Cn: Cílem naší práce bylo vyhodnotit přínos opakovaného stanovení sérového kreatininu (Skr) a glomerulární filtrace (GF) v detekci časných projevů nefrotoxicity Cl během prvního roku po transplantaci. Metodika: V souboru 158 nemocných bylo v prvním roce po transplantaci provedeno 424 protokolárních biopsií ledvinných štěpů. Ze souboru byly vyčleněny 3 sledované skupiny - skupina kontrolní s normálním histologickým nálezem, skupina s histologickými projevy toxicity s normální a stabilizovanou funkcí štěpu a skupina s klinicky manifestní toxicitou s dysfunkcí štěpu. Ve skupinách byl hodnocen vývoj Skr, GF a histologického obrazu během jednoročního sledování a skupiny byly vzájemně porovnány. Výsledky statistických testů byly označeny jako signifikantní při hladině významnosti P < 0.05. Výsledky: Normální histologický nález byl pozorován ve 3. týdnu pouze u 30 pacientů (19.0 %). Histologické projevy toxicity se vyskytly ve á. týdnu u 33 (20,1 %) pacientů s perzistencí nálezu po redukci dávky Cl ve 3 měsíci u 27 (19,0 %) a v 1. roce u 23 (18,5 %) nemocných. Více než 50 % těchto toxických změn bylo klinicky němých s normální hodnotou Skr a bez signifikantních změn GF (P < 0,05). Závěry: Nefrotoxicita Cl postihuje významné procento ledvinných štěpů již v prvním roce po transplantaci. Skr dobře neodráží stupeň toxického poškození štěpu v tomto období a limitované jsou i možnosti hodnocení změn GF. Protokolární biopsie se jeví jako vhodný prostředek detekce toxicity Cl a kontroly její perzistence.

Introduction: The long-term administration of calcineurin inhibitors (CI) in patients after kidney graft transplantation is due to their nephrotoxic potential frequently accompanied by irreversible graft damage. Aim: The purpose of our study was to determine the contribution of repeated measeurement of serum creatinine (Scr) and glomerular filtration rate (GFR) in the detection of early nephrotoxic changes of CI in the course of the first year after transplantation. Methods: 424 protocol biopsies of transplanted kidneys were conducted in the set of 158. Three groups were detached from the initial cohort – comparison group with normal histological findings, group with histological signs of toxicity but normal and stabilised graft function and group with histological evidence of toxicity and an impaired graft function. All of the studied groups were monitored for the development of Scr, GFR and histological picture in the course of the one-year monitoring, and cross-comparisons of the groups were carried out. Test results were labelled as significant where the level of statistical significance P < 0.05 was achieved. Results: In the third week normal histological findings was seen only in 30 patients (19.0%). Histological signs of toxicity occurred in the third week in 33 (20.1%) patients, with persistence after CI dose reduction in the third month in 27 (19.0%) and in the first year in 23 (18.5%) patients. More than 50% of the toxic changes were clinically silent with normal level of Scr and without significant changes in GFR (P < 0.05). Conclusions: CI nephrotoxicity affects a significant percentage of renal grafts as early as in the first year after transplantation. Scr and GFR does not adequately reflect the degree of the toxic graft damage. Protocol biopsies seem to be a good tool for the detection of CI toxicity and for the control of its persistence.

3 interní klinika Oddělení nefrologie FN a LF UP Olomouc

Evaluation of serum creatinine level and glomerular filtration rate and their limits in the detection of early forms of calcineurin inhibitors nephrotoxicity in patients after kidney allograft transplantation

Lit.: 14