V roce 2009 americká FDA po zdlouhavém registračním procesu schválila nové antipsychotikum iloperidon. Iloperidon má vysokou afinitu k serotoninovým 5-HT2a a dopaminovým D2 receptorům. Dále působí jako antagonista na 5-HT2c a 5-HT6 a parciální agonista na 5-HTla receptorech, má vysokou afinitu k dopaminovým D3 a střední k D4 receptorům, vysokou vazbu kala střední k a2c adrenoreceptorům, nízkou k histaminovým Hla zanedbatelnou vazbu k muskarinovým receptorům. Antipsychotickou účinnost prokázal v krátkodobých placebem kontrolovaných studiích se schizofrenií. . V dlouhodobých studiích prevence relapsu byla jeho účinnost srovnatelná s haloperidolem. Doporučená denní účinná dávka je 12-24 mg. Nejčastěji popisovanými nežádoucími účinky byly přechodná ortostatická hypotenze, zejména v prvním týdnu léčby, prodloužení QTc intervalu, závratě, bolesti hlavy, sucho v ústech a nespavost, vše závislé na dávce. Ve srovnání s haloperidolem a risperidonem iloperidon vykazoval méně EPS a akatizie, váhový přírůstek v průběhu šesti týdnů byl obdobný jako u risperidonu, minimálně ovlivňuje biochemické parametry. Iloperidon byl testován pro genetické biomarkery Účinnosti a bezpečnosti. Vazebné studie genomu identifikovaly šest jednotlivých nukleotidových polymorfizmu (SNP) spojených s jeho ucmnosti a šest SNP definujících genotypy s nízkým a vysokým rizikem prodloužení QT intervalu. Tato data je nutné dále replikovat. Iloperidon je dalším představitelem atypického antipsychotika SDA typu, přičemž jeho farmakogenetika navíc nabízí možnost individualizace terapie, cíleného podání potenciálním respondérům a minimalizaci nežádoucích účinků.

In 2009, following lengthy registration process, the US FDA approved new antipsychotic iloperidone. Iloperidone has a high affi nity to serotonin 5-HT2a and dopamine D2 receptors. It is an antagonist of 5-HT2c and 5-HT6 and partial agonist of 5-HT1a, with high affinity to dopamine D3 and moderate to D4 receptors, high affinity to α 1 and moderate to α 2c adrenoreceptors, low to histamine H1 and minimal to muscarine receptors. Antipsychotic efficacy was shown in acute placebo-controlled trials of schizophrenia. Long- term relapse prevention studies demonstrated efficacy comparable to that of haloperidol. The recommended effective daily dose is 12– 24 mg. The most frequently reported side effects were transitory orthostatic hypotension, especially during the first week of treatmen t, QTc interval prolongation, dizziness, headache, dry mouth, and insomnia, all dose-dependent. Comparing to haloperidol and risperido ne, iloperidone was associated with a low risk of EPS and akathisia. Weight gain in six weeks was similar to that observed in rispe ridone, it has minimal adverse impact on biochemical parameters. Iloperidone was tested for genetic biomarkers of efficacy and safety. Whole- genome association studies identified six single nucleotide polymorphisms (SNP) associated with its antipsychotic effects and s ix SNP that defined genotypes with low and high risk of QT interval prolongation. This data has to be further replicated. Iloperidone represents another SDA-like atypical antipsychotic; nevertheless, its pharmacogenetics may be an opportunity for individualized treatment, tailored administration to potential responders and minimization of side effects.

Psychiatrické centrum 3 LF UK Praha

Iloperidone: an old tune variation or the first implementation of personalized medicine into psychiatry?

Lit.: 24