Cíl práce: Otestovat klinickou způsobilost nových biomarkerů predikovat výskyt koronární restenózy po PCI u diabetických pacientů se stabilními formami ischemické choroby srdeční. Metodika: Soubor tvoří 27 pacientů s diabetes mellitus 2. typu a stabilní formou ischemické choroby srdeční, kteří se podrobili perkutánní koronární intervenci (PCI) v letech 2007–2008. Před procedurou, za jeden měsíc a za šest měsíců po PCI bylo provedeno klinické vyšetření, laboratorní stanovení běžných biochemických parametrů a odběry krevních vzorků ke stanovení ul trasenzitivního CRP (hsCRP), solubilního ligandu CD40 (sCD40L) a monocytárního chemoatraktivního proteinu-1 (MCP-1). Po šesti měsících byla provedena kontrolní koronarografi e a pomocí kvantitativní koronární analýzy (QCA) vyhodnocena přítomnost angiografi cké restenózy. Výsledky: Restenóza byla defi nována jako přítomnost opětovného zúžení > 50 % lumen tepny ve srovnání s výchozím stavem po PCI a byla detekována u 12 pacientů. Nebyl přítomen signifi kantní rozdíl v koncentraci hsCRP mezi pacienty bez restenózy a s restenózou před PCI (2,7 vs. 4,0; p = 0,093), jeden měsíc po PCI (1,2 vs. 1,3; p = 0,548) a šest měsíců po PCI (2,5 vs. 1,2; p = 0,347). Při srovnání obou podskupin nebyl přítomen ani signifi kantní rozdíl v koncentraci sCD40L před PCI (11,9 vs. 11,0; p = 0,867), jeden měsíc po PCI (8,3 vs. 8,2; p = 0,829) a šest měsíců po PCI (2,5 vs. 1,2; p = 0,905). Nebyl přítomen ani signifi kantní rozdíl v koncentraci MCP-1 před PCI (270,2 vs. 274,8; p = 0.683), jeden měsíc po PCI (316,0 vs. 338,0; p = 0,648) a šest měsíců po PCI (311,0 vs. 290,8; p = 0,755). Závěr: V rámci pilotního projektu jsme na malém souboru neprokázali význam sérové koncentrace hsCRP, sCD40L a MCP-1 pro predikci in-stent restenózy u diabetiků 2. typu.

Aim of study: To test the possibility of predicting development of restenosis in patients with type-2 diabetes mellitus using selected infl ammatory markers. Method: The group comprised 27 patients with type-2 diabetes mellitus and stable coronary heart disease undergoing percutaneous coronary intervention (PCI) in 2007–2008. Prior to the procedure and at one and six months post-procedurally, the patients had clinical examination, laboratory investigations to measure common biochemical parameters, and blood sampling for high-sensitive CRP (hsCRP), soluble ligand CD40 (sCD40L), and monocyte chemoattractant protein-1 (MCP-1) determination. At six months, patients had follow-up coronary angiography to identify any restenosis using quantitative coronary analysis (QCA). Results: Restenosis is defi ned as the presence of repeat narrowing > 50% of the arterial luminal diameter compared with post-PCI baseline value. Restenosis was detected in 12 patients. There was no signifi cant diff erence in hsCRP levels between patients with and without restenosis before PCI (2.7 vs. 4.0; p = 0.093), and one month (1.2 vs. 1.3; p = 0.548) and six months after PCI (2.5 vs. 1.2; p = 0.347). When comparing both subgroups, no signifi cant diff erence was also found in sCD40L levels before PCI (11.9 vs. 11.0; p = 0.867), and one month (8.3 vs. 8.2; p = 0.829) and six months post-PCI (2.5 vs. 1.2; p = 0.905). Likewise, no signifi cant diff erence was present in MCP-1 levels prior to PCI (270.2 vs. 274.8; p = 0.683), and one month (316.0 vs. 338.0; p = 0.648) and six months (311.0 vs. 290.8; p = 0.755). Conclusion: Our pilot project involving a small number of patients did not demonstrate any value of the serum levels of hsCRP, sCD40L a MCP-1 for predicting in-stent restenosis in patients with type-2 diabetes.

Interní klinika IPVZ Krajská nemocnice T Bati Zlín

Inflammatory biomarkers and coronary restenosis in patients with type-2 diabetes

Citace poskytuje Crossref.org

Lit.: 25