V posledních letech je stále více zřejmé, že se na patogenezi lymfoproliferativních onemocnění významně podílí deregulace imunitních procesů. Předpokládá se, že antigenní nebo imunologický element může být podnětem pro transformaci polyklonální populace normálních lymfocytů na monoklonální neoplastickou poruchu – lymfoproliferativní onemocnění. Rozsáhlé studie poukazují na vztah mezi autoimunitními nebo zánětlivými nemocemi a vývojem maligních lymfomů. Nejčastěji je popisován vztah k revmatoidní artritidě, Sjögrenovu syndromu, celiakii, systémovému lupus erythematodes a tyreoiditidě. Zvýšené riziko vzniku lymfoproliferativních chorob bylo prokázáno také u některých nemocí infekčního původu. Jedná se jak o virové infekce (např. virus Epsteina-Barrové, virus HIV nebo virus hepatitidy C), tak o bakteriální infekce (např. Helicobacter pylori, Borrelia burgdorferi). Kromě řady lymfomů byly souvislosti s autoimunitními/zánětlivými nemocemi popsány také u chronické lymfocytární leukémie. Z klinického hlediska je třeba zjistit, jak mezi pacienty s autoimunitními, zánětlivými a infekčními onemocněními rozpoznat ty, kteří mají zvýšené riziko vzniku nádoru, a jak toto riziko snížit. Je také nezbytné porozumět tomu, jakým způsobem ovlivňuje vznik lymfomů léčba autoimunitních a zánětlivých onemocnění. Ačkoliv lymfomy asociované s autoimunitními a zánětlivými onemocněními představují jen malou část všech lymfomů v celé populaci, jakákoliv nová zjištění týkající se těchto nemocí mohou ozřejmit i dosud málo objasněnou patogenezi ostatních lymfomů.

Evidence has been growing that the pathogenesis of lymphoproliferative disease involves immune processes deregulation. It is believed that antigens or immunological elements can trigger transformation of normal lymphocyte polyclonal population into monoclonal neoplastic disorder – lymphoproliferative disease. Extensive studies point to the link between malignant lymphoma development and autoimmune or inflammatory diseases – namely rheumatoid arthritis, Sjörgen’s syndrome, coeliac disease, systemic lupus erythematosus or thyroiditis. Increased risk of lymphoproliferative disease development was also proved for some infections. These infections involve both viral (e.g. Epstein-Barr virus, HIV or hepatitis C virus) and bacterial agents (e.g. Helicobacter pylori, Borrelia burgdorferi). Besides various lymphomas, the links to autoimmune/inflammatory diseases have also been described in chronic lymphocytic leukaemia. Regarding clinical medicine, it is necessary to distinguish patients with autoimmune, inflammatory and infectious diseases who are at the increased risk of tumour development. New approaches must be found to lower this risk. Also, the relationship between autoimmune/inflammatory disease therapy and lymphoma development should be clarified. Although lymphomas associated with autoimmune and inflammatory diseases represent only a small proportion of all lymphomas, any new findings regarding these diseases can cast light on lymphoma pathogenesis as a whole.

Interní hematoonkologická klinika FN Brno

Lymphoproliferative disease in patients with autoimmune and inflammatory diseases: significance of antigenic stimulation and inflammatory processes

Lit.: 70