Úvod: Řada studií prokázala vliv srdeční resynchronizační léčby (CRT) na zlepšení funkčního stavu a navození reverzní remodelace levé komory. Při současných indikačních kritériích je popisováno až 30–40 % pacientů nereagujících na CRT, tzv. non-responderů. Cíl: U pacientů s přístroji CRT posoudit vliv CRT na změnu funkční třídy NYHA a na změnu echokardiografi ckých parametrů, posoudit vliv etiologie srdečního selhání a vstupního rytmu a stanovit predikční schopnost šířky komplexu QRS a parametrů komorové dyssynchronie na účinek CRT. Pacienti a metody: Bylo hodnoceno 194 pacientů po úspěšné implantaci přístroje CRT. Stanovení funkční třídy NYHA, šířky komplexu QRS a echokardiografi ckých parametrů včetně parametrů komorové dyssynchronie (SPWMD – septal-to-posterior wall motion delay, Ts-bas-lat – časový rozdíl v maximální systolické rychlosti septa a laterální stěny v TDI zobrazení, IVMD – interventrikulární mechanické zpoždění) provedeno před implantací a tři měsíce, příp. 12 měsíců po implantaci. Výsledky: Zlepšení funkční třídy NYHA tři měsíce po implantaci bylo významné oproti stavu před implantací a významně lepší než stav 12 měsíců po implantaci. Responderů (pacienti se zlepšením třídy NYHA) bylo 61 %, resp. 49 % po třech, resp. 12 měsících po implantaci. Respondeři vykazovali zlepšení ejekční frakce (LVEF) a zmenšení end-diastolického a end-systolického rozměru (LVEDD, LVESD) na rozdíl od non-responderů. Účinek CRT byl srovnatelný u pacientů s ischemickou a neischemickou kardiomyopatií a horší u pacientů s fi brilací síní ve srovnání s pacienty se sinusovým rytmem. Zlepšení parametrů komorové dyssynchronie bylo patrné u všech podskupin pacientů. Šířka komplexu QRS a SPWMD vykazovaly relativně dobrou senzitivitu, ale špatnou specifi citu, IVMD naopak. Šířka komplexu QRS a IVMD měly lepší výpovědní hodnotu u pacientů s neischemickou kardiomyopatií. Závěr: CRT vede ke zlepšení třídy NYHA, LVEF, LVEDD a LVESD. Zlepšení je patrno jen u responderů. Účinek CRT se neliší podle etiologie srdečního selhání. Pacienti s fi brilací síní profi tují z CRT méně. Žádný z testovaných parametrů komorové dyssynchronie nevykazoval dobrou predikční schopnost. Naše závěry jsou podobné s výsledky multicentrické kontrolované studie PROSPECT a SCART.

Introduction: A number of studies have documented the eff ect of cardiac resynchronization therapy (CRT) on improving functional status and inducing reverse left ventricular remodeling. Using current indication criteria, the proportion of non-responders, i.e., those not responding to CRT, has been reported to be 30–40%. Aim: To assess, in patients with CRT devices, the eff ect of CRT on changes in NYHA class and echocardiographic parameters, to assess the eff ect of heart failure etiology and baseline rhythm, and to determine the ability of QRS width and ventricular dyssynchrony parameters to predict the eff ect of CRT. Patients and methods: A total of 194 patients with successful CRT device implantation were evaluated. Their NYHA class, QRS width and echocardiographic parameters including those of ventricular dyssynchrony (septal-to-posterior wall motion delay [SPWMD], time diff erence in peak systolic septal-to-lateral wall velocity in tissue Doppler imaging [Ts-bas-lat], and interventricular mechanical delay [IVMD]) were determined prior to implantation and at 3 and/or 12 months after the procedure. Results: The improvement in NYHA class at 3 months was signifi cant compared with baseline, and signifi cant compared with 12 months post-implant. There were 61% and 49% of responders (patients with improved NYHA class) at 3 and 12 months post-implant, respectively. Compared with non-responders, responders showed improved left ventricular ejection fraction (LVEF) and decreased end-diastolic and end-systolic dimensions (LVEDD, LVESD). The eff ect of CRT was comparable in patients with ischemic and non-ischemic cardiomyopathy, and CRT was less eff ective in patients with atrial fi brillation versus those with sinus rhythm. The improvement in ventricular dyssynchrony parameters was apparent in all patient subpopulations. QRS width and SPWMD showed relatively good sensitivity but poor specifi city whereas this was just the opposite with IVMD. The predictive power of QRS width and IVMD was higher in patients with non-ischemic cardiomyopathy. Conclusion: Cardiac resynchronization therapy improves NYHA class, LVEF, LVEDD, and LVESD; however, the improvement is apparent only in responders. The eff ect of CRT is not dependent on the etiology of heart failure. The benefi t of CRT is less in patients with atrial fi brillation. None of the tested parameters of ventricular dyssynchrony showed a good predictive power. Our conclusions are similar to those reported by the multicenter controlled PROSPECT and SCART trials.

1 interní kardioangiologická klinika Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv Anny Brno Česká republika

Are our criteria for selection of candidates for cardiac resynchronization therapy correct?

Citace poskytuje Crossref.org

Lit.: 25