Východisko: Nefrotoxicita kalcineurinových inhibitorů představuje důležitý faktor významně limitující dlouhodobé přežití transplantovaných ledvin. Cíl: Cílem naší práce bylo posoudit výskyt subklinické a klinicky manifestní nefrotoxicity kalcineurinových inhibitorů v sekvenčních protokolárních biopsiích transplantovaných ledvin a porovnat cyklosporin a takrolimus z hlediska jejich schopnosti ovlivnit rozvoj toxických změn. Metodika: V souboru 158 pacientů bylo provedeno celkem 424 protokolárních biopsií během prvního roku po transplantaci. Ve skupinách se subklinickou a klinicky manifestní nefrotoxicitou byl sledován typ podávaného kalcineurinového inhibitoru a vývoj histologického Skóre nefrotoxicity kalcineurinových inhibitorů v průběhu prvního roku po transplantaci a skupiny byly vzájemně porovnány. Výsledky statistických testů byly označeny jako signifikantní při hladině významnosti P < 0,05. Výsiedky: Subklinické nefrotoxicita se vyskytla ve 3. týdnu u 17 (10,8 %) pacientů s perzistencí nálezu po redukci dávky kalcineurinového inhibitoru ve 3. měsíci u 14 (9,9 %) a v 1. roce u 12 (9,7 %) nemocných. Klinicky manifestní nefrotoxicita byla pozorována u 16 (10.1 %). 13 (9,2 %) resp. 11 (8.9 %) pacientů. Nefrotoxicita se vyskytla nezávisle na užitém kalcineurinovém inhibitoru a vedla jak v případě cyklosporinu. tak takrolimu k podobnému nárůstu Skóre nefrotoxicity kalcineurinových inhibitorů (1,22 ± 1.04 resp. 1.51 ± 0.80) na konci jednoročního sledování (P < 0.05). Závěry: Subklinické i klinicky manifestní nefrotoxicita postihuje v časném potransplantačním období srovnatelné procento ledvinných štěpů. Vyskytuje se nezávisle na typu užitého kalcineurinového inhibitoru, ve vysokém procentu perzistuje v opakované biopsii a vede k progresi toxických změn na konci jednoročního sledování.

Introduction: Calcineurin inhibitors nephrotoxicity represents important risk factor markedly limiting long-term renal graft survival. Aim: The aim of our study was to assess the incidence of subclinical and clinically manifest nephrotoxicity of calcineurin inhibitor s in sequential protocol biopsies of transplanted kidneys and compare cyclosporine and tacrolimus in their toxic effects. Methods: A total of 424 protocol biopsies were performed in the set of 158 patients within the first year after transplantation. In the groups with subclinical and clinically manifest nephrotoxicity, the type of calcineurin inhibitor used and development of histo logical Calcineurin inhibitors nephrotoxicity score were studied, and the groups were compared. The results of statistical tests were considered to be significant at a level of P < 0.05. Results: In the third week, subclinical nephrotoxicity occurred in 17 (10.8 %) patients with persistence after calcineurin inhibitor do se reduction in the third month in 14 (9.9 %) and after 1 year in 12 (9.7 %) patients. Clinically manifest nephrotoxicity was seen in 16 (10.1 %), 13 (9.2 %) and 11 (8.9 %) patients, respectively. Nephrotoxicity occurred irrespective of the calcineurin inhibitor u sed and in both cyclosporine and tacrolimus led to a similar increase in Calcineurin inhibitors nephrotoxicity score (1.22 ± 1.04 and 1.51 ± 0.80, respectively) at the end of one-year follow-up (P < 0.05). Conclusions: The incidence of subclinical and clinically manifest nephrotoxicity in the early post-transplant period is comparable and it appears independently of the calcineurin inhibitor used. These changes persist in repeated biopsies in a large proportion of ca ses and lead to significant progression of toxic damage at the end of one-year follow-up.

2 chirurgická klinika a Transplantační centrum FN a LF UP Olomouc

3 interní klinika Oddělení nefrologie FN a LF UP Olomouc

Ústav farmakologie FN a LF UP Olomouc

Ústav patologie FN a LF UP Olomouc

Comparison of cyclosporine and tacrolimus nephrotoxicity in repeated protocol biopsies of transplanted kidneys

Literatura