Nekrotizující pankreatitida je stále zatížena značnou morbiditou i mortalitou. Rizikovým faktorem je její infekce, ke které nejčastěji dochází od třetího týdne onemocnění procesem bakteriální translokace. Otázka antibiotická profylaxe se tak stává relevantním problémem. Řada studií zabývajících se farmakokinetikou zjistila různou penetraci do pankreatu a různou potenciální účinnost na předpokládané bakteriální agens. V klinických studiích se nejčastěji podával ciprofloxacin případně s metronidazolem, imipenem, propenem a cefalosporiny. Cenné jsou randomizované studie (s ciprofloxacinem a metronidazolem, s meropenemem a imipenemem), které přínos antibiotické profylaxe neprokázaly. Podobně ani my jsme přínos ve dvou studiích nezjistili. Studie byly zpracovány v několika metaanalýzách. Počáteční metaanalýzy profylaxi doporučovaly, následující zahrnující recentní metodicky kvalitní studie nikoli. Studie se shodují, že k infekci pankreatické nekrózy i mimo pankreatickým infekcím docházelo navzdory antibiotické profylaxi často. Žádná neprokázala vliv na průběh onemocnění v jakékoli souvislosti s jeho tíží. U lehké pankreatitidy není antibiotická profylaxe oprávněna. V případě těžké pankreatitidy doprovázené SIRS a orgánovým selháním je podávání antibiotik individuální volbou. Průběžně se hodnotí klinický stav, markery zánětu, bakteriologické vyšetření a výsledky zobrazovacích metod. Podle názoru autora jsou výjimkou pankreatitida po ERCP a trumatická, kdy k infekci dochází přímou bakteriální kontaminací. Zde by se antibiotika měla podávat rutinně a okamžitě. Nejvhodnějšími antibiotickými režimy jsou ciprofloxacin v kombinaci s metronidazolem nebo karbapenemy.

Necrotizing pancreatitis continues to be associated with considerable morbidity and mortality. The serious risk factor is pancreatic infection, which appears most often after the third week through the process of bacterial translocation. The question of antibiotic prophylaxis thus appears to be a relevant issue. The group of studies dealing with the pharmacokinetics ascertained variable penetration into the pancreas and variable potential effect against presumed bacterial infection. In clinical studies, ciprofloxacin with metronidazole, imipenem, meropenem and cephalosporins were most often administered. Most valuable are the randomized studies with ciprofloxacin, imipenem and meropenem, which did not prove the effect of antibiotic prophylaxis. Similarly, we did not confirm the contribution of antibiotic prophylaxis in our two studies. The prospective studies were evaluated in several meta-analyses. The early meta-analyses recommended the antibiotic prophylaxis, the other, involving the most valuable randomized trials, did not. The studies are in agreement that despite the antibiotic prophylaxis the infection of pancreatic necrosis and also extra-pancreatic infections appear often. No one study proved an influence on the course of the disease in association with its severity. In mild pancreatitis, antibiotic prophylaxis is not justified. In case of severe pancreatitis associated with SIRS and organ failure, antibiotic prevention is a matter of individual choice. The clinical condition, markers of inflammation, bacteriological examination and the results of imaging methods are continuously evaluated. According to the author's personal experience, the exceptions are pancreatitis after ERCP and traumatic pancreatitis, where the infection is directly spread. Here, the antibiotics should be given routinely and immediately. The most frequently recommended antibiotic regimes are ciprofloxacin in combination with metronidazole or carbapenems.

Klinika hepatogastroenterologie IKEM Praha

Antibiotic prophylaxis with acute pancreatitis

Obsahuje 3 tabulky

Literatura