Úvod: Cílem práce bylo retrospektivně za dva roky zhodnotit přínos ultrasonograficky vedené a skiaskopicky kontrolované punkce a následné kanylace centrálního žilního řečiště a zhodnotit počty procedurálních a časných komplikací u pacientů vyžadujících zajištění centrálního žilního přístupu. Materiál a metodika:Retrospektivně jsme za období 2 let (leden 2010 – prosinec 2011) zhodnotili komplikace při centrálních žilních kanylacích provedených pod ultrazvukovou navigací a skiaskopickou kontrolou. Hodnotili jsme počty úspěšných kanylací a z nemocničního informačního systému (NIS) jsme dohledávali i počty následných časných komplikací těchto výkonů. V úvahu jsme brali komplikace vzniklé do 24 hodin od vlastní kanylace. Sledován byl zejména vznik pneumothoraxu (PNO), rozvoj hematomu nad 5 cm v dlouhé ose či další komplikace jako srdeční arytmie nebo hypotenze, podmíněné prováděnou kanylací. Do souboru pacientů vyžadujících centrální kanylaci byli zařazeni zejména onkologičtí pacienti. Dále pak pacienti kanylovaní na jednotkách intezivní péče (JIP) a anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO), z důvodů neúspěšné kanylace „naslepo“. U těchto pacientů mimo oddělení angiografie byla kanylace provedena pouze pod ultrazvukovou navigací bez užití skiaskopie. Dále jsme započítali pacienty, kteří podstoupili transjugulární biopsii jater. Statistické zhodnocení Fisherovým exaktním testem. Výsledky: Od ledna 2010 do prosince 2011 bylo pod sonografickou kontrolou kanylováno 165 pacientů. Celkem bylo v našem souboru 66 mužů, průměrného věku 58,6 roku (20–82) a 99 žen, průměrného věku 58,3 roku (36–94). Kanylace jednotlivých žil byly následující: jugulární žíla 148krát (vpravo 146krát, vlevo 2krát), podklíčková žíla 17krát (vpravo 15krát, vlevo 2krát). Primární technický úspěch v našem souboru je 100 %. Celkově jsme měli 6 komplikací (3,6 %), z toho 4 při punkci podklíčkové žíly a 2 při punkci jugulární žíly. Zaznamenali jsme dva plášťové PNO (1,2 %), nevyžadující hrudní drenáž. Arteriální punkce bez rozvoje klinicky významného hematomu se vyskytla 3krát (1,8 %) a výkon byl vždy dokončen po desetiminutové kompresi v místě punkce. Jednou byla přítomna významná bradykardie způsobená manipulací vodičem v pravé síni, která si vyžádala podání atropinu i.v. a infuzní volumoterapií (0,6 %). Během výkonů jsme neměli žádnou fatální komplikaci. Při statistickém porovnání jugulárního a podklíčkového přístupu s využitím ultrazvukové navigace má významně nižší výskyt komplikací kanylace z jugulárního přístupu (p = 0,001). Závěr: V souladu s literárními výsledky jsou ultrazvukově navigované centrální kanylace velmi bezpečnou technikou s výrazně nízkým procentem procedurálních a časných komplikací. V naší práci je patrné signifikantně nižší procento komplikací při kanylování jugulární žíly, oproti přístupu z podklíčkové žíly. Ultrazvukově navigované kanylace jsou technikou, která by měla být více využívána nejen v akutní medicíně, ale na všech odděleních, kde dochází k plánovaným kanylacím centrálního žilního řečiště, zejména na JIP a ARO.

Introduction: The aim of our study was to evaluate the influence of ultrasonographic and fluoroscopic navigation on the rate of procedural and early complications during central venous cannulation. Material and methods: We retrospectively evaluated procedural and early complications in patients who had undergone central venous cannulation under sonographic and fluoroscopic control within a two year period (from January 2010 to December 2011). We studied procedural and early complications (within 24 hours after the procedure). We summarized all cases of pneumothorax, haemothorax and haematoma of soft tissue larger than 5 cm in long axis, and other severe complications e.g. ardiac arrhythmias or hypotension. The set of patients indicated for central venous cannulation included mainly oncological patients who were implanted central venous port systems, and a small group of patients who were cannulated either at the intensive care unit (ICU) or at the department of anesthesiology after unsuccessful blind cannulation. There were three patients cannulated because of transjugular liver biopsy. Results: We cannulated 165 patients under sonographic control within two years. There were 66 men, the mean age of 58.6 years (20–82) and 99 women, the mean age of 58.3 years (36– 94). We cannulated internal jugular vein 148 times and subclavian vein 17 times. The primary technical success was 100% in our study group. Totally, we had 6 complications (3.6%). Immediatelly after the procedure we observed two pneumothoraxes (1.2%) which did not require chest drainage. We punctured artery wall three times, but without haematoma developement, and after a ten-minute commpression, all procedures were successfully finished. We had serious vagal reaction during the cannulation in one patient. We had no fatal procedural complication in our group. There are significantly fewer complications using jugular approach compared to subclavian one. Conclusion: We conclude that the ultrasonographic central venous cannulation is a very safe method with a low risk of procedural and early complications. There were significantly fewer complications in case of jugular cannulation compared to subclavian approach in our group of patients. Ultrasonographically navigated central venous cannulation should be used more fequently in emergency medicine as well as in case of non-acute central venous cannulation performed a tan intensive care unit or by anesthesiologists.

Fakulta zdravotnických studií Univerzita Pardubice Pardubice

Pardubická krajská nemocnice a s Pardubice

Radiologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Central venous cannulation under ultrasonographic and fluoroscopic navigation – 2 year experience