Cíl: Endoskopická technika umožnuje rozšíření endonazálních operací mimo turecké sedlo. V posledním desetiletí byly popsány případy endonazální resekce meningeomů baze lební. Soubor a metodika: Do června 2012 jsme provedli 614 endoskopických endonazálních výkonů. Intraoperační MR byla provedena ve 409 případech. Do analýzy prospektivně vedené databáze byly zahrnuty výkony pro meningiom s minimální dobou sledování šest měsíců. Výsledky: V období od 2/2008 do 3/2012 bylo provedeno 11 operací pro meningeom baze lební. Celkem 3krát byla provedena operace meningeomu sulcus olfactorius, 8krát se jednalo o meningiom tubercullum sellae, planum sphenoidale, případě o meningiom s propagací do kavernózního splavu. V sedmi případech byla cílem operace radikální resekce meningeomu. Resekce Simpson 1 bylo dosaženo v šesti případech (86 %). U dvou nemocných byla plánována a provedena parciální/subtotální resekce. Ve dvou případech byla provedena bio­psie. Pooperační neurologický deficit, hypopituitarizmus nebo diabetes insipidus se nevyskytly. Celkem pět pacientů mělo předoperačně výpadek v zorném poli. Pooperačně nedošlo ani v jednom případě ke zhoršení nálezu, 1krát byl nález beze změn a 4krát došlo k úpravě zraku. Ve dvou případech (18 %) byla indikována endonazální revize pro pooperační likvoreu. Pooperační likvorea nezpůsobila žádnou morbiditu při hodnocení 30. pooperační den. Závěry: Endonazální resekce meningeomů baze lební na pracovištích s adekvátní zkušeností s endoskopickou technikou v přísně selektovaných případech představuje alternativu k trans­kraniální technice operací. Nevýhodou endonazální techniky je vyšší riziko pooperační likvorey. Výhodu představuje absence nutnosti jakékoliv retrakce mozku a potenciální nižší výskyt pooperačního zhoršení zraku.

Study aim: Endoscopic technique enables endonasal surgery of non‑pituitary skull base lesions. Several cases of endonasal resection of the skull base meningiomas have been described. Methods and material: At our institution, 614 endoscopic endonasal procedures were performed untill June 2012. Intraoperative MRI was performed in 409 cases. We conducted an analysis of all endoscopic endonasal procedures for the skull base meningioma with a minimum follow‑up of 6 months. Results: Between 2/2008 and 3/2012, 11 surgeries for skull base meningioma were performed. Olfactory meningioma was treated endonasally in 3 cases, sellar or parasellar meningioma in 8 cases. The goal of the surgery in 7 cases was radical resection of meningioma. Resection Simpson 1 was achieved in 6 cases (86%). Partial/subtotal resection was planned and performed in 2 cases. Biopsy of the tumor was planned and performed in 2 cases. No postoperative neurological deficit, hypopituitarism or diabetes insipidus were observed. Preoperatively, a total of 5 patients had visual field deficit. Postoperative worsening was not observed, deficit was stable after surgery in 1 case and it improved to normal in 4 cases. Postoperative cerebrospinal leakage led to repeated surgery in 2 cases (18%). Postoperative cerebrospinal leakage did not cause any morbidity when evaluated 30 days after surgery. Conclusions: Endonasal endoscopic resection of the skull base meningiomas in selected cases at centres with extensive experience with endoscopic endonasal surgery represents an alternative technique to transcranial surgery. Higher risk of postoperative cerebrospinal leakage represents a disadvantage of endoscopic technique. It also needs to be considered that the patients who underwent this procedure have so far had a shorter follow‑up. Absence of any brain retraction and potentially lower risk of postoperative vision deterioration represent advantages of the endonasal technique.

3 interní klinika 1 LF UK a VFN Praha

Neurochirurgická klinika 1 LF UK a ÚVN Vojenská fakultní nemocnice Praha

Radiologické oddělení ÚVN Vojenská fakultní nemocnice Praha

Endoscopic endonasal resection of skull base meningiomas