Mezi diabetem a jaterním postižením existuje oboustranný vztah. Pacienti s diabetem trpí častěji jaterními chorobami a naopak pacienti s jaterním postižením mají zvýšené riziko vzniku diabetu. Diabetes je tak pravděpodobně nejčastější příčinou chronických jaterních chorob ve vyspělých zemích. Jaterní choroby související s diabetem zahrnují široké spektrum stavů od prosté steatózy spojené s mírnou elevací jaterních testů, přes nealkoholickou steatohepatitidu s různým stupněm fibrózy až k cirhóze, hepatocelulárnímu karcinomu či akutnímu jaternímu selhání. Nejčastějším patologickým stavem je nealkoholická jaterní steatóza, která se dnes považuje za součást či přímo jaterní manifestaci metabolického syndromu, spojenou s inzulinovou rezistencí a dalšími klinickými komponentami, jako je cen­trální obezita, dyslipidemie, arteriální hypertenze a právě diabetes mellitus 2. typu. Samotná steatóza je benigní onemocnění, nepříznivý vývoj jaterního onemocnění souvisí se zánětlivou reakcí (steatohepatitida) a následnou fibrózou. Specifická léčba nealkoholické steatohepatitidy neexistuje, základem je redukce hmotnosti, změna životního stylu a léčba doprovodných chorob, jako jsou diabetes a dyslipidemie. Dříve oblíbené „hepatoprotektivní“ látky nemají v léčbě steatohepatitidy velký význam.

There is a mutual relationship between diabetes and liver disorders. Diabetic patients suffer from liver disorders more frequently and, vice versa, patients with liver disorders are at a higher risk of developing diabetes. Diabetes is probably the most common cause of chronic liver disorders in developed countries. Liver disorders related to diabetes include a wide spectrum of conditions, from a simple steatosis related to a slight elevation of liver tests through non‑alcoholic steatohepatitis with various degrees of fibrosis up to cirrhosis, hepatocellular carcinoma and acute liver failure. Non‑alcoholic liver steatosis is the most common pathological condition that is, at present, considered to be a component of or to actually be the liver manifestation of metabolic syndrome, accompanied with an insulin resistance and other clinical components, such as central obesity, dyslipidemia, arterial hypertension and the already mentioned type 2 diabetes mellitus. The steatosis itself is a benign condition and the unfavourable development of the liver disorder is related to an inflammatory reaction (steatohepatitis) and subsequent fibrosis. There is no specific treatment for non‑alcoholic steatohepatitis. The basic measures include weight reduction, lifestyle changes and treatment of the concurrent conditions, such as diabetes and dyslipidemia. Formerly popular „hepatoprotective“ substances do not play an important role in the treatment of steatohepatitis.

4 interní klinika 1 lékařské fakulty UK a VFN Praha

Liver disorders in diabetic patients

80. narozeniny prof. MUDr. Marie Brodanové, DrSc.