Eosinofilie není samostatnou nemocí, ale obvykle indikátorem různých chorobných nádorových a nenádorových stavů. Současný návrh klasifikace vnáší logiku do jinak nepřehledného bludiště různých systémových a orgánových eosinofilních syndromů a činí celou problematiku podstatně přehlednější a logičtější. Eosinofilie může být dle původu primární (neoplasie), či sekundární (indukovaná, reaktivní). Může být izolovaným jevem s nálezem zvýšeného zastoupení eosinofilů v periferní krvi a s infiltrací tkání a orgánů eosinofily bez zjevné klinické manifestace, ale může se projevovat i těžkým tkáňovým či (multi)orgánovým postižením. Důležitá je pečlivá diferenciální diagnostika vedoucí k odhalení příčiny sekundární eosinofilie a případně identifikaci klonální proliferace u eosinofilie primární. Pokud nám původ eosinofilie zůstává utajen, označujeme eosinofilii jako idiopatickou. Vystupňovanou variantou eosinofilie je hypereosinofilní syndrom, který je charakterizován zvýšením počtu eosinofilů v periferní krvi nad 1,5 × 109/l a variabilním tkáňovým a orgánovým postižením. Léčba sekundárních eosinofilních syndromů je většinou symptomatická či nespecificky protizánětlivá (systémové kortikoidy). Nově se ale v léčbě objevují léky přímo ovlivňující proliferaci eosinofilů, a to cestou blokády cytokinů a růstových faktorů.

Eosinophila is not a disease itself but rather a symptom of different pathologic neoplastic and non- neoplastic disorders. A contemporary proposal on classification of eosinophilic diseases brings a logic to messy labyrinth of different systemic and organic eosinophilic syndormes and makes the issue substantially more clear and understandable. Eosinophlic syndromes can be either primarily caused by neoplastic proliferation or secondary induced by specific cytokines and growth factors. Blood and tissue eosinophilia can be only isolated finding without any prominent organ manifestation, but it can be also accompanied by serious organ damage and dysfunction. A careful investigation and differential diagnosis is important for revealing the cause of secondary, reactive, eosinophilia and eventually clonal proliferation in primary eosinophilia. In case we are not able to find the origin of eosinophilic disorder, we used to term it idiopathic eosinophilia. The exaggerated variant of eosinophilic disorder is termed hypereosinophilic syndrome, which is characterized by increase of eosinophils in peripheral blood above 1,5.109/l and variable tissue and organ manifestation. A treatment of secondary eosinophilic syndromes is mostly symptomatic or nonspecific antiinflammatory (systemic corticosteroids). Nevertheless new drugs influencing directly proliferation and activation of eosinophils are emerging.

Pneumologická klinika 1 LF UK Thomayerova nemocnice Praha

Eosinophilic disorders ethiopathogenesis, classification, diagnosis and treatment

Literatura