Trombózy povrchových žil nebo povrchové tromboflebitidy tvoří velmi heterogenní skupinu onemocnění. V rozporu s dřívějšími názory může mít povrchová tromboflebitida závažné následky a vyústit v hlubokou žilní trombózu či dokonce plicní embolii. Součástí diagnostiky při postižení žil většího kalibru by proto mělo být ultrazvukové vyšetření povrchových i hlubokých žil. U tromboflebitid nevarikózních žil či recidivujících tromboflebitid by mělo být zváženo vyšetření na trombofilní stav či skrytou malignitu. Terapie trombózy povrchové žíly spočívá v kompresi, ponechané mobilitě, lokální léčbě nesteroidními antirevmatiky a heparinoidy, v celkovém podání nesteroidních antiflogistik. Podle nových doporučení by rozsáhlejší povrchové tromboflebitidy (tj. o délce ≥ 5 cm) měly být léčeny také antikoagulancii. Mezi odborníky není jednota týkající se dávky a délky podávání antikoagulancií. V úvahu přichází nízkomolekulární heparin (od dávky profylaktické přes intermediární až po plnou léčebnou, dle hmotnosti pacienta) nebo fondaparinux (v profylaktické dávce). Nejobvyklejší doporučenou dobou léčby je 45 dní. Nejzávažnější je tromboflebitida velké safény – zasahující či blížící se k safenofemorální junkci, která musí být léčena stejně jako hluboká žilní trombóza, tedy plnou dávkou antikoagulancia.

2 interní klinika kardiologie a angiologie 1 LF UK a 5 FN Praha

Literatura