Alopecia areata (AA) patří mezi nejizvící formy alopecie, vyskytující se v kterémkoliv věku. Tato klinická jednotka je řazena k autoimunitním onemocněním s ne zcela známou etiopatogenezí. AA se projevuje vznikem ostře ohraničených bezvlasých ložisek nejčastěji ve kštici nebo ve vousech. Při progresivním průběhu může dojít ke ztrátě všech vlasů ve kštici (alopecia totalis), eventuálně veškerého ochlupení na těle (alopecia universalis). Přestože se nejedná o život ohrožující stav, výpadek vlasů může mít negativní psychosociální dopad na postiženého jedince. Průběh onemocnění je nepředvídatelný, odezva na léčbu je velmi individuální a dostupná terapie často selhává. Proto je nutné hledat další možnosti léčby. V článku jsou uvedeny kazuistiky úspěšné terapie areátní alopecie anthralinem (dithranol, cignolin) a difencypronem.

Alopecia areata (AA) is a non-scarring hair loss disease that affects both children and adults. This condition is common autoimmune disease, the ethiopathogenesis is not fully understood. AA is commonly manifested by well-circumscribed patchy areas of complete hair loss on the scalp and other body parts. In severe cases, alopecia areata can progress to complete loss of all body hair. While not a life threatening condition, alopecia areata is nevertheless serious because of the psychologically and sociologically devastating effects the hair loss can have on the victim. Course is unpredictable, therapeutic effect is very individual and the available therapies are often disappointing. So new therapeutical possibilities are desirable. In the article case reports with successfull anthralin therapy and diphencypron therapy of alopecia areata are mentioned.

Dermatologická ambulance Mohelnice Dermatovenerologické oddělení Šumperská nemocnice a s Šumperk

Klinika chorob kožních a pohlavních LF UP a FN Olomouc

Alopecia areata

Literatura