Difúzní B-velkobuněčný lymfom (DLBCL) je nejpočetněji zastoupenou jednotkou non-hodgkinských lymfomů. Jde o poměrně heterogenní onemocnění obsahující ve svém spektru řadu variant, podskupin a subtypů DLBCL s pestrými molekulárně-genetickými změnami, morfologickými rysy a také klinicky variabilním chováním a prognózou. Rituximab, první monoklonální protilátka použitá v rutinní protinádorové terapii, významně zlepšil prognózu nemocných s většinou subtypů DLBCL. I dnes však existuje velká skupina jak mladších, tak i starších nemocných, kteří nedostatečně reagují na iniciální léčbu či po dosažení remise u nich po čase dochází k relapsu a jsou vůči další terapii rezistentní. Těmto pacientům mohou přinést naději nové biologické a cílené léky, které jsou nyní testovány v klinických studiích.

Diffuse large B-cell lymphoma (DLBCL) is the most commonly represented unit among non-Hodgkin lymphomas. The disease is relatively heterogeneous, containing a number of DLBCL variants, subgroups and subtypes in its spectrum, with many different molecular- -genetic changes, morphological characteristics, as well as clinically variable behaviours and prognosis. Rituximab, the first monoclonal antibody used in anti-cancer therapy, has significantly improved the prognosis in patients with most DLBCL subtypes. Even today, however, we encounter a large group of both younger and elderly patients with insufficient response to initial treatment, or patients experiencing relapse some time after their remission who then become resistant to continued therapy. New hope for these patients might be seen in new biological and targeted drugs currently investigated in ongoing clinical studies.

Hemato onkologická klinika FN a LF UP Olomouc

Options in initial therapy of patients with diffuse large B-cell lymphoma

Literatura