Úvod: Ramenní kloub u člověka představuje kloub s největším počtem luxací. Predispozice k luxaci a rozvoji nestability kloubu jsou dány anatomickým tvarem artikulujících kloubních ploch a souhrou statických a dynamických stabilizátorů. Sportovní aktivity představují významnou část traumaticky podmíněných luxací. Cílem práce byla analýza souboru pacientů operovaných mezi lety 2007–2012 pro přední nestabilitu ramenního kloubu po traumatické luxaci zejména během sportovní aktivity a hodnocení výsledků pomocí skórovacího systému. Materiál a metodika: V retrospektivní studii jsme hodnotili výsledky artroskopické stabilizace 87 pacientů. Sledovali jsme sportovní aktivitu během traumatu, anatomický nález a hodnotili výsledky stabilizace pomocí Rowe score (x). Následně jsme je podrobili statistickému zpracování s využitím Wilcoxonova párového testu (xx). Výsledky: V našem souboru dominovali muži 74,7 %. Medián věku pacientů činil 27 let (17–65). Medián počtu luxací před výkonem činil 4 luxace. Ze sportovních aktivit, při kterých došlo k primární traumatické luxaci dominovaly zimní sporty (22,9 %). Bankartův defekt jsme nalezli u 67,8 % pacientů. Hill-Sachsův defekt hlavice humeru jsme pozorovali u 81,6 %. Medián celkového Rowe score vzrostl z 30 bodů (5–75) na 95 bodů (70–100). Pooperačně tedy došlo ke statisticky významnému zlepšení (p-value 0,00). Výborného a dobrého výsledku jsme dosáhli u 91,9% pacientů, uspokojivého u 3,4 % pacientů. Špatný výsledek byl zjištěn u 4,6 % pacientů, z toho u 3 pacientů (3,4 %) došlo k reluxaci opětovně při traumatu. Diskuze: Výsledky našeho sdělení prokazují statisticky významné zlepšení stavu ramenního kloubu po provedeném stabilizačním výkonu. Z hlediska primární luxace se nejrizikověji v našem souboru jeví zimní sporty. S rostoucím počtem luxací ramenního kloubu se zvyšuje procento anatomických kostních patologií. S přihlédnutím k většímu riziku rozvoje nestability u pacientů s primární luxací v mladém věku je racionální zvážit stabilizační výkon po první luxaci zejména u mladých aktivních sportovců. Závěr: Námi dosažené výsledky a jejich porovnání s dostupnou literaturou potvrzují úspěšnost artroskopických stabilizačních výkonů u korektně indikovaných pacientů a jejich přínos v obecném měřítku.

Introduction: The glenohumeral joint represents the most frequently dislocated joint in the human body. The predisposition for dislocation and for development of the instability results from the anatomic form of the joint surfaces and from the coordination of static and dynamic stabilisers. Sport activities represent a significant cause for traumatic dislocations. The aim of our study was to analyse the patients operated on between the years 2007 and 2012 for anterior shoulder instability after traumatic dislocation caused mainly by sports activities and to evaluate the results according to scoring system. Material and Method: In the retrospective study we evaluated results of 87 patients. We observed sports activities which caused dislocation, analysed anatomic reports from diagnostic arthroscopies and we evaluated the results of arthroscopic stabilisation repair according to the Rowe score. The results were evaluated by the Wilcoxon matched pairs test. Results: In our sample of patients, men dominated by 74.7%. The median age was 27 years (17-65 years). The median of the number of dislocations before arthroscopic stabilisation repair was equal to 4. The dominant sports activities which caused traumatic dislocation of the shoulder belonged to winter sports category (22.9%). The Bankart's defect was diagnosed in 67.8% of the patients. The Hill-Sachs defect was detected in 81.6% of patients. The median Rowe score increased from 30 points (5-75 points) pre-operative to 95 points (75-100 points) post-operative. The improvement was statistically significant (p-value 0.00). We identified excellent and good results in 91.9% of patients, fair results in 3.4% of patients, poor results (including re-dislocations) in 4.6%, re-dislocation was observed in 3.4%, caused by a new traumatic injury. Discussion: The results of our study unequivocally prove statistically significant improvement of state of the shoulder after arthroscopic stabilisation repair. In terms of the first traumatic dislocation of the shoulder, winter sports activities introduce the most significant risk of injury. With increasing number of dislocations of the shoulder, anatomic intr-aarticular pathologies rise up. With regards to high risk of instability of the shoulder in patients with their first traumatic dislocation in junior age, the arthroscopic stabilisation repair for professional athletes is legitimate just after their first dislocation. Conclusion: Our results and the comparison with available literature prove a significant success rate of the arthroscopic stabilisation technique in correctly indicated cases and its benefit in general.

1 ortopedická klinika LF MU FN u sv Anny v Brně

Traumatic instability of the shoulder – the results of arthroscopic stabilisation repair, risk sports activities

Literatura