Cíl: V naší studii se zabýváme adolescenty a jejich adaptací po prodělaném onkologickém onemocnění v krátkodobém horizontu dvou až pěti let. V předkládané studii jsme se zaměřili na vyjasnění prediktorů emoční pohody (emotional well-being) adolescentů léčených v minulosti pro nádorové onemocnění. Do analýzy jsme zahrnuli tři sady (sets) prediktorů: demografické proměnné (pohlaví, věk v době stanovení diagnózy), proměnné výchovy (rodičovský zájem, kontrola a vřelost a konzistence výchovy) a proměnné spojené se zdravotním stavem (diagnóza, doba od ukončení intenzivní léčby, závažnost následků léčby). Materiál a metoda: Výzkumný soubor tvořili adolescenti s diagnózou nádorového onemocnění v remisi. Do analýzy byla zahrnuta data od 100 osob (47 dívek, 53 chlapců) ve věku od 13 do 20 let. Emoční pohoda byla měřena pomocí škály psychologického fungování z dotazníku MMQL, vztahy s rodiči pomocí Škály interakcí mezi rodičem a dítětem (Parent-Child Interaction Scale) z dotazníku SAHÁ. Data jsme analyzovali pomocí sekvenční regresní analýzy. Výsledky: K vysvětlení emoční pohody signifikantně přispívají pouze sady demografických proměnných a proměnných výchovy. Z jednotlivých prediktorů se v predikci emoční pohody uplatňuje pohlaví (chlapci udávají vyšší míru emočního well-beingu), konzistence výchovného stylu rodičů a závažnost následků po prodělané léčbě, které emoční pohodu snižují. Závěr: Výsledky podporují předchozí zjištění o dobré adaptaci přeživších po onkologické léčbě.

Objectives: We aimed on childhood cancer survivors in adolescence and their adaptation 2 to 5 years after the treatment. The presented study explores the influence of different sets of factors identified as significant predictors of emotional well-being. Three sets of variables were studied: demographic variables (gender, age), medical data (delay between the end of intensive treatment and psychological assessment, diagnosis, severity of late effects), and information about parent-child interactions (parental involvement, control, warmth, inconsistency of parenting). Methodology: Participants were 100 adolescents (47 girls) aged 13-20 yrs. The Psychological Functioning subscale of MMQL was used as a measure of emotional well-being. To analyse the influence of independent variables, hierarchical regression analysis was used with demographic variables in the first block of variables, parenting aspects in the second block of variables and medical data in the third block of variables. Results: The only significant predictors of emotional well-being are demographic variables and parenting variables. Individual predictors are gender (boys state a higher level of emotional well-being), consistency of parenting and seriousness of late effects, which decrease level of emotional well-being. Conclusions: The study supports findings implying good adaptation of childhood and adolescent cancer survivors.

Klinika dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Psychologický ústav Akademie věd ČR v v i

Sources of emotional well-being in adolescents after oncological treatment

Literatura