Cíl práce: Autoři rozebírají možnosti a indikace k ošetření zlomenin distálního radia zevní fixací, prezentují vlastní soubor pacientů ošetřených v Úrazové nemocnici Brno zevním fixátorem pro zlomeninu distálního radia. Materiál a metodika: V letech 2009-2011 jsme v Úrazové nemocnici v Brně ošetřili zevní fixací zlomeninu distálního radia u 45 pacientů. Jednalo se o 17 žen a 28 mužů, průměrný věk 54,9 let. Funkční stav byl hodnocen skórovacím systémem dle Gartlanda a Werleye. U zlomeniny typu 23C3 dle AO jsou výsledky léčby u pacientů ošetřených zevní fixací porovnány s výsledky pacientů ošetřených LCP dlahou. Výsledky: V daném souboru jsme zaznamenali výborný funkční výsledek u pěti pacientů, dobrý a uspokojivý výsledek u 32 pacientů, a špatný výsledek u šesti pacientů. Z komplikací jsme zaznamenali track-pin infekt v pěti případech, algodystrofický syndrom ve dvou případech a příznaky dekompenzace syndromu karpálního tunelu ve třech případech. Ztráta primární korekce byla pozorována u sedmi pacientů, u tří pacientů bylo nutno řešit ulnolunární impaction syndrom abreviační osteotomií ulny. Závěr: Použití zevní fixace u zlomenin distálního radia je metodou volby k ošetření otevřených zlomenin vyššího stupně a při řešení infekčních komplikací či kompartment syndromu. Alternativním řešením je pak užití zevní fixace u zlomenin s rozsáhlou kominucí kloubní plochy. Pro dobrý výsledek je nezbytné systematické ambulantní doléčení takto ošetřených zlomenin.

Aim of the study: The authors analyse possibilities and indications for a medical treatment of distal radius fractures by an external fixation, present their own aggregate of patients treated at the Trauma Hospital Brno with an external fixator for distal radius fracture. Material and methods: During the years 2009-2011, we treated 45 patients for distal radius fracture by the external fixation at the Trauma Hospital Brno. There were 17 women and 28 men, the average age was 54,9 years. Functional status was evaluated with the Gartland and Wearley point-rating system. With fracture of the 23C3 type by AO, the results of patients treated by the external fixation are compared with the results of patients treated by the LCP. Results: In a given aggregate, we found that 5 patients had an excellent functional result, 32 patients had good and fair result and 6 were classified as poor. Regarding complications, we observed a pin-track infection in 5 cases, an algodystrophic syndrom in 2 cases and symptoms of carpal tunnel syndrom decompensation in 3 cases. Loss of primary correction was observed in 7 patients, in 3 patients it was necessary to deal with a symptomatic ulnocarpal impingement by ulna shortening osteotomy. Conclusion: The use of an external fixation with distal radius fractures is a method of choice for treatment of higher grade compound fractures, and for solving infectious complications or compartment syndrom. The use of an external fixation is then an alternative solution for fractures with an extensive articular surface comminution. For a good result, systematic outpatient follow-up treatment is necessary with fractures treated this way.

Klinika traumatologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brno

Úrazová nemocnice v Brně

External fixation of distal radius fractures

Literatura