Diabetes mellitus 2. typu (DM2T) je závažné chronické onemocnění, jehož výskyt ve vyspělých zemích neustále narůstá. V České republice nyní trpí diabetem mellitem přibližně 8 % obyvatel, přičemž zhruba 90 % z nich tvoří právě nemocní s DM2T. Základním cílem léčby diabetu je snížení morbidity a mortality pacientů. Léčba pacientů s DM2T je v současnosti účinná z pohledu snižování glykemie, ale bohužel ještě není zcela optimální z pohledu morbidity a mortality. Jistému ideálu se již blíží terapie založená na podávání inkretinů. Jako inkretinové hormony, mezi něž v současné době řadíme GLP-1 (glucagon-like peptide 1) a GIP (gastric inhibitory polypeptide), jsou označovány biochemické látky polypeptidické povahy. Oba inkretinové hormony, tedy GLP-1 i GIP, jsou v krevním oběhu za několik málo minut odbourávány enzymem dipeptidyl peptidázou 4 (DPP-4). Mechanismus účinku těchto léčiv zvaných gliptiny spočívá v inhibici enzymu dipeptidyl peptidázy 4 (DPP-4).Studie EXAMINE, v níž byl alogliptin podáván po akutním koronárním syndromu u pacientů s DM2T, randomizovaně rozdělila 5380 nemocných do skupin s alogliptinem nebo s placebem; nemocní byli sledováni až 40 měsíců (medián doby léčby alogliptinem byl 18 měsíců). Primární cíl (úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální cévní mozková příhoda) se vyskytl u 305 pacientů ze skupiny s alogliptinem (11,3 %) a u 316 pacientů ze skupiny placeba (11,8 %), p < 0,001 pro noninferioritu. Hladina glykovaného hemoglobinu se výrazně více snížila po užívání alogliptinu o 0,36 procentního bodu, p < 0,001. Výskyt nežádoucích účinků, jako je hypoglykemie, pankreatitida či nutnost dialýzy, byl v obou skupinách stejný. Alogliptin u pacientů po akutní koronární příhodě a s DM2T byl při srovnatelné kardiovaskulární morbiditě a mortalitě účinný ve snižování hladiny glykovaného hemoglobinu, aniž došlo ke zvýšení výskytu či intenzity nežádoucích účinků.

Diabetes mellitus type 2 (DM2T) is a serious chronic disease with an increasing incidence in developed countries. About 8 % of the Czech population suffers from DM2T. The main aim of the treatment is the decrease of morbibidity and mortality. Treatment based on so called incretins is the closest to the ideal therapy. GLP-1 (glucagon-like peptide 1) and GIP (gastric inhibitory polypeptide) are the best known incretine hormones. Both of them are metabolised by the enzyme dipeptidyl peptidase 4 (DPP-4). The enzyme is inhibited by so called gliptins. The EXAMINE trial in patients with DM2Tand after acute coronary syndrome randomised 5,380 patients into treatment with alogliptinem or placebo; the patients were followed for 40 months (median of treatment with alogliptin was 18 months). The primary endpoint (cardiovascular death, non-fatal myocardial infarction or non-fatal stroke) was treated in 305 patients with alogliptin (11,3 %) and in 316 patients with placebo (11,8 %), p < 0.001 for non-inferiority. The HbAlc level decreased significantly after alogliptin by 0,36 %,p< 0.001. The occurrence of adverse events such as hypoglycaemia, pancreatitis or haemodialysis was similar in both groups. Alogliptin in patients after acute coronary syndrome and with DM2T, while under comparable cardiovascular morbidity and mortality, was effective in reducing levels of glycated haemoglobin without an increase in the incident and intensity of adverse events.

Interní kardioangiologická klinika FN u sv Anny Brno

Kardiologická klinika FN Brno

EXAMINE trial - alogliptin after acute coronary syndrome in patients with type 2 diabetes

Literatura