Úvod: Novou moderní diagnostickou a léčebnou metodu v diagnostice benigní obstrukční nemoci představuje sialendoskopie. Cílem práce je porovnání vyšetřovacích metod (ultrasonografie, sialendoskopie, sialografie) v diagnostice obstrukční nemoci velkých slinných žláz. Materiál a metoda: V letech 2012 - 2014 bylo do studie zařazeno 76 pacientů s 79 velkými slinnými žlázami vykazujícími příznaky obstrukční nemoci. Po klinickém vyšetření pacienti podstoupili sialografické (SG), ultrasonografické (US) a sialendoskopické (SE) vyšetření. Výsledky byly pro všechny metody rozděleny do skupin: I- litiáza, II- stenóza nebo prestenotická dilatace, III – normální nález a statisticky zpracovány. SE byla užita jako referenční metoda pro porovnání výsledků US a SG. Výsledky: Ultrasonograficky (74 žláz) byly litiáza (I), stenóza (II) a normální nález (III) prokázány u 25, 0 a 8 žláz. Senzitivita US v diagnostice litiázy (I) byla 71,9% a prestenotické dilatace vývodu 0%. Specificita US byla 66,7%. Sialograficky (73 žláz) byly litiáza (I), stenóza (II) a normální nález (III) určeny u 26, 20 a 10 žláz. Senzitivita SG v diagnostice litiázy (I) byla 86,7% a stenózy (II) vývodu 69,0%. Specificita SG byla 71,4%. Sialoendoskopie prokázala litiázu (I) a stenózu (II) a normální nález (III) ve 33, 30 a 16 případech. Závěr: V diagnostice duktogenních onemocnění slinných žláz je excelentní metodou SE. Výhodou SE je přímá vizualizace nálezů ve vývodovém systému a následně možnost okamžité miniinvazivní léčby.

Introduction: Sialendoscopy (SE) represents a modern tool in ductal diagnostics. The aim of the study was comparison of diagnostics methods (sialendoscopy, ultrasonography and x-ray sialography) in management of benign obstruction salivary gland disease. Material and method: Seventy-six patients with 79 affected glands were incorporate in our study between 2012 and 2014. The patients underwent ultrasonography (US), X-ray sialography (SG) and sialendoscopy (SE) of affected gland. The results were divided into groups: I- lithiasis, II- stenosis or prestenotic dilatation, III – normal finding. SE was used as reference diagnostic method for US and SG. Results: US (74 glands) described sialolith (I), stenosis (II) and normal finding (III) in 25, 0 and 8 glands respectively. Sensitivity for sialolith (I) finding was 71.9%, sensitivity for stenosis (II) was 0%. Specificity of US was 66.7%. SG (73 glands) diagnosed sialolith (I), stenosis (II) and normal finding in 26, 20 and 10 glands. Sensitivity of SG for sialolith (I) and stenosis (II) were 86.7 % and 69.0% respectively. Specificity of SG was 71.4%. SE determined sialolith (I), stenosis (II) and normal finding (III) in 33, 30 and 16 glands. Conclusion: SE achieves excellent results in ductal diseases diagnostics the main advantage of SE is direct visualization of the ducts and possibility of mini invasive intervention.

Lékařská fakulta Ostravské univerzity Katedra kranifaciálních oborů

ORL klinika Fakultní nemocnice Ostrava

Radiodiagnostický ústav Fakultní nemocnice Ostrava

Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Comparison of sialendoscopy, ultrasonography and sialography in diagnostics of ductogenic siseases of salivary glands (79 cases)