Kachexie je neúmyslný úbytek 5 % z původní hmotnosti pacienta bez otoků vzniklý během 3–12 měsíců v kombinaci s typickými symptomy za přítomnosti chronického onemocnění. Prevalence kardiální kachexie u chronického srdečního selhání je 5–15 %, roční mortalita 20–30 %. Jde o ztrátu libové tělesné hmoty (kosterního svalstva), tělesného tuku a v menší míře i kostní tkáně. Z pohledu patofyziologie jsou přítomny komplexní změny v neurohumorálním a imunologickém stavu, převažuje katabolismus nad anabolismem, jsou aktivovány prozánětlivé cytokiny s klíčovou pozicí tumor nekrotizujícího faktoru α (TNFα). Předpokládá se, že prozánětlivou odpověď indukuje redukce krevního zásobení střeva a edém střevní stěny při kongesci. To usnadňuje permeabilitu pro bakterie a endotoxiny do cirkulace. Je indukován pokles perfuze kosterního svalu, jeho atrofie a abnormální metabolismus myocytů charakterizovaný deplecí sloučenin bohatých na energii (úbytek adenosintrifosfátu, kreatinu a glykogenu), nadbytkem vody, laktátu a poruchou oxidačního metabolismu. Výzkum na úrovni atrofující svalové buňky se v současnosti zaměřuje na ubikvitin-proteasomový systém, růstový diferenciační faktor 15, myostatin a další regulační proteiny svalové buňky. Mezi nejnovější biochemické markery kardiální kachexie, anabolismu/katabolismu a stavu kosterního svalstva patří ghrelin, adiponectin, C-terminální fragment agrinu, růstový diferenciační faktor 15, N-terminální propeptid prokolagenu typu III, myostatin a diluční metoda s D(3)-kreatinem. V léčbě kachexie se za velmi nadějné považují agonisté ghrelinových receptorů (anamorelin), selektivní modulátory androgenních receptorů (enobosarm), některé beta-blokátory (espindolol), probíhá výzkum antagonistů myostatinu. Je prokázán pozitivní vliv aerobní zátěže. Nutriční podpora je doporučována, ale zatím postrádá silná data.

Cachexia is defined as unintended loss of 5% of the original body weight of a patient with edema within 3–12 months in combination with typical symptoms of a chronic disease. Prevalence of cardiac cachexia (CC) in chronic heart failure (CHF) is 5–15%, with an annual mortality rate of 20–30%. The condition involves loss of lean body mass (skeletal muscle), body fat, and, to a lesser extent, also bone tissue. In pathophysiological terms, cachexia is associated with complex alterations in neurohormonal and immunological status, catabolism prevailing over anabolism, and activation of pro-inflammatory cytokines, with the key role played by TNF-α. The pro-inflammatory response is believed to be induced by reduced blood supply to the intestine and intestinal wall edema in the presence of congestion facilitating entry of bacteria and endotoxins into the circulation. Other processes include reduced perfusion of the skeletal muscle, its atrophy, and abnormal myocyte metabolism characterized by depletion of energy-rich substances (loss of ATP, creatine, and glycogen), excess of water and lactate, as well as impaired oxidative metabolism. Research at the level of the “atrophising” muscle cell has focused on the ubiquitin–proteasome system, growth differentiation factor-15, myostatin, and other muscle cell regulatory proteins. Novel biomarkers of CC, anabolism/catabolism, and skeletal muscle status include ghrelin, adiponectin, C-terminal agrin fragment, growth differentiation factor-15, N-terminal propeptide of type III procollagen, myostatin, and D3-creatine estimated using the dilution method. Promising results in the treatment of cachexia have been reported with ghrelin receptor agonists (anamorelin), selective androgen receptor modulators (enobosarm), and some betablockers (espindolol); research into myostatin antagonists is under way. Aerobic exercise has been shown to have a beneficial effect. Though recommended, no hard data are currently available to document the value of nutritional support.

Interní klinika Krajská nemocnice T Bati a s Zlín Česká republika

Cardiac cachexia – Up-to-date 2015

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura