Pojem generativity jako péče, předávání zkušeností a hodnot dalším generacím se poprvé objevil v psychosociálním modelu vývoje Erika H. Eriksona v polovině 20. století. Systematický rozvoj výzkumu generativity na teoretické i empirické rovině však nastal až v 80. letech 20. století. Přehledová studie se věnuje především výsledkům empirických výzkumů, které se zabývají vztahy generativity k osobnosti, osobní pohodě, rodičovství a rodině, práci, spiritualitě a religiozitě, dobrovolnictví a politické či společenské angažovanosti. V závěru se autoři zamýšlejí nad limity a dalšími možnými směry výzkumu generativity.

The concept of generativity as care and passing down experiences and values to future generations first appeared in Erikson᾽s theory of psychosocial development in the 1950s. However, systematic progress of generativity research on theoretical and empirical levels came in 1980s. In the review, the authors focus especially on results of empirical research which dealt with relation between generativity and personality, wellbeing, parenthood and family, work, spirituality and religiosity, volunteering and political and societal participation. In conclusion, they discuss limitations and future directions in research on generativity.

Psychologický ústav AV ČR v v i Brno

Generativity in contemporary empirical research

Literatura