Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy (RS) a její začátky se datují s příchodem interferonu beta do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon beta a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly orální léky (teriflunomid, dimetyl fumarát). Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.

Biological treatment in neurology concerns multiple sclerosis. It was introduced by interferon beta in early ninentieth of last century. There was a doubt for many years if these injectables (interferon beta and glatiramer acetate) are able to postpone the development of disability. Only real word data in registries confirmed it. The situation improved with the advent of drugs for escalation of therapy (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab) in patients failing on above mentioned drugs. Oral therapy was recently introduced even in first line treatment. Spectrum of MS drugs will further extend with daclizumab and ocrelizumab. It will be easier to use the principles of individualized medicine with the goal to reach „no evidence of disease activity“ status.

Neurologická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Literatura