Úvod: Infekce virem hepatitidy C (HCV) je celosvětově jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. Cíl: Retrospektivně zhodnotit výsledky léčby pacientů s infekcí HCV genotypu 2 na Klinice infekčních chorob LF MU a FN Brno během uplynulých 15 let. Pacienti a metodika: V průběhu 15 let bylo na naší klinice léčeno 15 pacientů (9 mužů, 6 žen, průměrný věk 54,73 ? 13,83 roku, medián 54 let) chronicky infikovaných HCV genotypu 2. Jedná se o největší soubor pacientů s touto diagnózou léčených v České republice. Zastoupení jednotlivých subtypů genotypu 2 HCV bylo následující: 1krát subtyp 2a, 2krát subtypy 2a/2c, 5krát subtyp 2b, ve zbylých 7 případech byl stanoven jen genotyp 2 bez možnosti určit subtyp. Výsledky: V letech 2002–2015 bylo 9 pacientů léčeno kombinací peginterferonu α-2a (180 ?g 1krát týdně podkožně) a ribavirinu (800 mg denně) po dobu 24 týdnů, setrvalé virologické odpovědi (SVR) dosáhlo 6 z nich, tedy 67 %. Ve 2 případech došlo po skončení léčby k relapsu, v jednom případě byl zaznamenán breakthrough fenomén. V letech 2015–2016 bylo 7 pacientů léčeno kombinací sofosbuviru (400 mg) a ribavirinu (1 000 nebo 1 200 mg denně podle hmotnosti) – 6krát se jednalo o první léčbu infekce HCV, 1krát o léčbu po breakthrough fenoménu vzniklého při předchozí léčbě. Všech 7 pacientů dosáhlo SVR (100 %). Závěr: Léčba infekce HCV genotypu 2 zatím nepředstavuje závažný terapeutický problém. V řadě rozvinutých zemí světa v posledních letech přibývá pacientů obtížně léčitelných, zejména cirhotiků. Léčebné možnosti se však rychle rozvíjejí.

Introduction: Hepatitis C virus (HCV) infection is one of the main causes of chronic liver disease worldwide. Aims: Retrospectively evaluate the results of therapy of patients with genotype 2 HCV treated during last 15 years at the Department of Infectious Diseases University Hospital Brno and Faculty of Medicine Masaryk University Brno, Czech Republic. Patients and methods: 15 patients (9 men, 6 women, mean age 54.73 ? 13.83 years, median 54 years) with chronic genotype 2 infection were treated at in our department during last 15 years. It is the biggest group of patients with this diagnosis treated in the Czech Republic. Proportion of genotype 2 subtypes was following: 1 times subtype 2a, 2 times subtype 2a/2c, 5 times subtype 2b, in the rest 7 cases only genotype 2 was determined without possibility to determinate subtype. Results: 9 patients were treated with the combination of peginterferon α-2a (180 ?g once weekly subcutaneously) and ribavirin (1 000 or 1 200 mg daily according to the weight) for 24 weeks in the years 2002–2015, sustained virological response (SVR) achieved 6 of them (67 %). Two relapses and one breakthrough were recorded. 7 patients were treated with combination of sofosbuvir (400 mg daily) and ribavirin (1 000 or 1 200 mg daily according to the weight) for 12 weeks in the years 2015–2016 – 6 of them were treatment na?ve, one after breakthrough in previous therapy. All of these 7 patients achieved SVR (100 %). Conclusions: Genotype 2 therapy still not represents serious therapeutic problem. The number of difficultly treatable patients is gradually increasing in many well-developed countries during last several years. However the therapeutic possibilities are quickly developing.

Klinika infekčních chorob LF MU a FN Brno pracoviště Bohunice

Treatment of HCV genotype 2 infection