Plicní embolie je v současnosti ve vyspělých zemích nejčastější příčinou mateřské mortality. Během gravidity je samotné riziko hluboké žilní trombózy zvýšeno 5–7krát a narůstá v případě přítomnosti dalších rizikových faktorů. V těhotenství při volbě diagnostických a terapeutických postupů je důležité jejich správné a včasné zahájení, i když jsou vždy zvažována i rizika pro matku a plod. V diagnostice hluboké žilní trombózy se uplatňuje žilní ultrazvukové vyšetření, které má dobrou výpovědní hodnotu. V rámci diagnostiky plicní embolie vyšetření D-dimerů má jen limitovanou výpovědní hodnotu. CT plicní angiografie je preferovanou metodou u hemodynamicky nestabilní pacientky, u ostatních těhotných žen bývá upřednostňována ventilačně perfuzní scintigrafie z důvodu nižšího rizika pro matku. V terapii žilní trombembolické nemoci jsou indikovány přednostně nízkomolekulární hepariny. Trombolýza, jakožto terapie s vyššími riziky, je určena pro léčbu masivní plicní embolie (PE) s hemodynamickou nestabilitou. Peripartální management u žen s terapií plicní embolie je vždy výzvou a multioborovou záležitostí. Pokud je plicní embolie diagnostikována krátce před porodem, mělo by se zvážit zavedení kaválního filtru. Pokud zaveden není, přerušení antikoagulační terapie se zásadně nedoporučuje během prvních dvou týdnů od PE. U ostatních těhotných žen s terapií LMWH se zdá být racionálním opatřením plánovaný porod (indukce nebo císařský řez) a krátkodobé přerušení podávání LMWH snižující riziko krvácení během porodu a zároveň umožňující volbu anestezie a analgezie.

Pulmonary embolism (PE) is the leading cause of maternal mortality in the developed world. During gravidity the incidence of deep vein thrombosis (DVT) is five to seven times higher and can be increased by other risk factors. Despite concerns for foetal teratogenicity and oncogenicity and maternal risks associated with diagnostic testing, and potential adverse effects of pharmacological treatment, an accurate diagnosis of pulmonary embolism and a timely therapeutic intervention are crucial. Compression ultrasonography is a non-invasive test with high sensitivity for the diagnosis of symptomatic deep vein thrombosis. For the diagnosis of pulmonary embolism, D-Dimer testing has only limited diagnostic value in gravidity. V/Q scans are generally preferred because of lower radiation dose to the mother, on the other hand, CT pulmonary angiography is the first-line test to detect PE in the haemodynamically unstable pregnant women. Low-molecular-weight heparin is currently the therapy of choice for venous thromboembolism. Thrombolysis is reserved for massive life-threatening pulmonary embolism with haemodynamic compromise. The peripartum management of pulmonary embolism in pregnant women is always a great challenge for the multidisciplinary team. When venous thromboembolism (VTE) is diagnosed near term, consideration should be given to the placement of a retrievable inferior vena cava (IVC) filter. Reversal of anticoagulation without IVC filter protection is strongly discouraged in the 2-week period after VTE diagnosis. If the therapy of pulmonary embolism is started earlier, planned delivery with induction of labour or Caesarean Section at term with short-term discontinuation of low-molecular-weight heparin minimizes the risk of bleeding and permits neuroaxial anaesthesia / analgesia.

Anesteziologicko resuscitační oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod

Klinika dětské anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Brno Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno

Oddělení klinické hematologie Fakultní nemocnice Brno Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno

Deep vein thrombosis and pulmonary embolism in pregnancy