Zavedení koronárních stentů v roce 1986 změnilo praxi intervenční kardiologie od svého vzniku v roce 1977. Další vývoj vedl k metalickým lékovým stentům (DES) se zlepšenými mechanickými vlastnostmi, sníženou tloušťkou tzv. strutu stentu s využitím odbouratelného polymeru či bezpolymerového, abluminálně uvolňovaného léčiva. Nutnost celoživotního ponechání stentu vyvolalo zájem o biologicky odbouratelnou technologii. Tyto biodegradabilní cévní opory, vyrobené z polymerů nebo kovových slitin s lékovým krytím, slouží jako dočasná mechanická opora, která je po ukončení přirozeného hojení cévy degradována a postupně vstřebána. Vývoj této technologie byl pomalý a do klinických studií bylo zařazeno několik typů biologicky odbouratelných stentů. Článek uvádí přehled problematiky včetně rozboru příčin, které vedou k horším klinickým výsledkům ve srovnání s metalickými kovovými stenty s nejistou budoucností.

The introduction of coronary stents in 1986 change the practice of interventional cardiology since its inception in 1977. Furtherdevelopment lead to metallic drug eluting stents (DES) with improving mechanical properties, decreasing strut thickness and introducingdegradable polymer or nonpolymer, abluminal drug coating. Leaving metallic support lifelong have generated interesttowards biodegradable technology. These temporary biodegradable vascular supports, made of polymers or metal alloys with a drugcoating, have the potential to scaffold the artery to allow natural healing, and then biodegrade. The development of this technologyhas been slow, several biodegradable stents have entered into clinical trials. This article will review the status of biodegradable stentswith an analysis of the causes that lead to worse clinical outcomes with uncertain future as compared to metallic stents.

Klinika kardiologie IKEM Praha

Biodegradable stents: an uncertain future

Literatura