Kardiogenní šok (KŠ) je závažný stav systémové hypoperfuze v důsledku poškození srdce jako pumpy, často vedoucí k multiorgánovému selhání. Nejčastější příčinou KŠ je selhání LK v důsledku rozsáhlého akutního infarktu myokardu (AIM), mezi další příčiny KŠ patří např. mechanické komplikace AIM, infarkt pravé komory, terminální fáze kardiomyopatií, arytmie, akutní fulminantní myokarditida a stavy po srdeční zástavě. Mortalita KŠ jako komplikace AIM je stále i přes časnou revaskularizaci kolem 50 %, a patří tak mezi hlavní příčiny úmrtí u nemocných s AIM. Každého nemocného se známkami KŠ je doporučeno přeložit do kardiocentra, umožňujícího okamžité provedení selektivní koronarografie a případné revaskularizace pomocí PCI po 24 hodin a se specializovanou intenzivní péčí o tyto nemocné s možností zavedení krátkodobé – akutní mechanické srdeční podpory (AMSP). Přestože se v léčbě nevyhneme použití inotropních a vazopresorických léků, jejich podávání po delší dobu vede k závažným nežádoucím důsledkům, jako je vznik komorových i síňových arytmií, zvýšení spotřeby kyslíku myokardem, přímý toxický efekt na kardiomyocyty a zhoršení přežívání. Z těchto důvodů narůstá použití krátkodobých, perkutánně zaváděných AMSP. Zatím nejasné zůstávají klíčové otázky jako načasování a klinický práh pro zavedení AMSP, výběr nemocných a výběr typu podpory k ovlivnění mortality. Zkušenosti s časnějším použitím MSP u nemocných v terminálním stadiu chronického srdečního selhání, které vedlo ke zlepšení jejich přežívání, podporují tuto úvahu i u nemocných s KŠ v důsledku AIM. Vytvoření specializovaného týmu odborníků pro léčbu KŠ s multioborovou organizací je dobrým předpokladem racionální léčby a lepších výsledků, podobně jako u jiných životohrožujících stavů.

Cardiogenic shock (CS) is a serious condition of systemic hypoperfusion due to impaired cardiac pump function, often resulting inmultiple organ failure. The most common cause of CS is left ventricular failure resulting from extensive acute myocardial infarction(AMI); other causes of CS include mechanical complications of AMI, right ventricular infarction, terminal-stage cardiomyopathy,arrhythmias, acute fulminant myocarditis, and post-cardiac arrest states. Despite early revascularization, the mortality of CS asa complication of AMI remains to be around 50%, making it one of the leading causes of death among the patients with AMI.Every patient with signs and symptoms of CS should be transferred to a specialist heart centre, allowing to perform immediateselective coronary angiography and possible revascularization using PCI for 24 hours and having specialist intensive care forthese patients with a possibility to provide short-term acute mechanical circulatory support (AMCS). Although the use of inotropicand vasopressor agents cannot be avoided, their long-term administration leads to severe adverse consequences, includingthe development of both ventricular and atrial arrhythmias, increased myocardial oxygen consumption, direct toxic effect oncardiomyocytes, and worse survival. For these reasons, the use of short-term percutaneous AMCS has been increasing. The issueof timing and of the most suitable type of this support in order to affect mortality remains unclear so far. Experience with an earlyuse of MCS in patients with terminal stage of chronic heart failure that resulted in improved survival also supports this notion inthose with CS due to AMI. The development of a specialized team of experts for the management of CS with a multidisciplinaryorganization is a reasonable condition for rational treatment and better outcomes, as in other life-threatening conditions.

Klinika kardiologie IKEM Praha

Cardiogenic shock

Literatura